A z ovce se stal lev

Někdy se bojíme vzít si svou sílu, vyjádřit svou plnou energii a potenciál. Raději si nasazujeme masky, abychom byli stejní jako ostatní. Abychom nevybočovali, a abychom náhodou nebyli silnější než druhý, abychom náhodou neměli jiný názor a pohled na svět než ostatní. A co když je potřeba být jiní, co když je nyní potřeba být někdy i revolucionářem.

Protože v historii právě revolucionáři, ti co šli proti většině, co se nebáli se vyjádřit, měnili dějiny a v mnoha případech nastavovali spravedlnost a pravdu, která přetrvala dodnes. Je to opět další ze strachů - strach chopit se role vůdce svého vlastního života, a strach věřit v sám sebe, a věřit jen svému srdci.

Je to strach z minulosti, možná i strach z minulých životů, kdy jsme jako revolucionáři byli potlačeni, zavrženi a někdy i zabiti. Je to strach, který může být zakořeněn už v našich buňkách.A jen my, ho dokážeme změnit v něco lepšího.

Jsme potomci nejen Slovanů, Germánů a Keltů, jsme česko-slovenský národ, který překonal mnohá úskalí a zotročení, ale již se nemusíme bát. Co kdybychom byli první, kdo se přestane bát? První, kteří pochopí, že již chtějí tvořit svou budoucnost podle srdce, a ne ze strachu.

Nepotřebujeme vůdce ani autoritu, potřebujeme vrátit svou vlastní svrchovanost do svého srdce každého jednotlivce.

Co je lepší, žít život ve strachu, nebo s lásce, radosti a soucitu? Volím si tuto druhou variantu, i za cenu nepochopení. Volím si stranu lva, protože to tak cítím a chci již žít podle sebe.

Matka země je všech, nelze si ji koupit. Byla tu dřív, než jsme přišli my. Země je základ všeho, je to poklad, o který se máme starat, pokud chceme přežít. Máme ji chránit, pečovat o ni a ona nám to bude vracet v podobě obživy, růstu a radosti.

Takže přestaňme podporovat ty, kteří Matku zemi ničí, znečišťují, vykořisťují svým konáním jen pro zvýšení svého majetku. Přestaňme obdivovat lidi proto, kolik toho vydělají, ale važme si těch, kteří jsou čestní, láskyplní a spravedlivý. Začněme těmi ve svém okolí, kteří jsou soucitní, laskavý a odvážní.

Ale odvaha není v tom, kolik toho uzmu pro sebe a kolik na tom vydělám, odvaha je o tom, říkat pravdu, odvaha je postavit se problémům čelem, odvaha je věřit v lidského jednotlivce, v jeho zdravý rozum a srdce, a ne se snažit obalamutit většinu, která strádá a hledá spasitele.

Já věřím v nás - lidstvo, věřím, že nastal čas, kdy si vzpomeneme, kdo doopravdy jsme a začneme žít život jinak, tak jak jsme o tom snili jako děti.

Začneme se vracet k ideálům, které jsme jako malé děti měli, k tomu, v co jsme věřili! Že svět je spravedlivý, že život může být krásný, radostný a laskavý. Věřili jsme, že když budeme cítit a dávat druhým lásku, že nám ji budou vracet. Ano, nevraceli nám ji vždy, jak jsme očekávali, ale nyní jsme dospělí, už nepotřebujeme důkazy lásky, protože sami sebe můžeme milovat a ctít. My sami si můžeme vzít svou lásku zpět pro sebe. A pokud se přijmeme takový, jací jsme, přijmeme tak i ostatní.

Začněme u sebe. Začněme sami sebe mít rádi, začněme si sami sebe vážit, začněme cítit a jednat podle srdce. Ano, tohle dokážeme. Každý z nás má tenhle dar!

Je to utopie, no a co. Lepší než žít dál ve strachu, v lítosti, ve zlobě či zášti. Jen ovce, chce žít takto - lev už ví, že lepší je láska než strach.

A co ty, ovce, nebo lev?