Co je vlastně duchovno?

Stále někteří z nás hledají duchovno mimo sebe. Očekáváme nějaké schopnosti, jako potvrzení toho, že jsme dostatečně duchovní. Myslíme si, že duchovno je něco mimo nás, ale opak je pravdou. Někteří z nás již duchovně žijí, ani o tom nevědí.

Co je tedy ta duchovní cesta?

Duchovní cestu vlastně žijeme všichni. Myslím tím opravdu všichni, i politici, byznysmeni, řemeslníci, ženy v domácnosti, podnikatelé, děti, studenti, prostě všichni na planetě.

Duchovní cesta je ta, kdy chceme být v životě šťastní. Ale štěstí bez pochopení vlastní duchovní cesty není možné. Duchovní cesta je ta, kdy milujeme a přijímáme plně sami sebe, kdy chceme žít v souladu se svou duší, v souladu sami se sebou.

Duše je pozorovatel, tělo je to, přes co vnímáme ve hmotě a Duch (vědomí) je to, co nás vede k uvědomnění si samo sebe (jednotě).

Duchovní cesta je o vlastním evolučním vývoji, o poznání, že se neustále vyvíjíme, že nekončíme. Posunujeme se vnitřně a integrujeme do svého života lásku, radost, trpělivost, respekt, soucit, láskyplnost, ... Kdy přijmeme sami sebe, a tím i přírodu, vesmír a všechny ostatní bytosti na planetě i mimo ni.

Kdo je vlastně duchovní?

Všichni. A nikdo není výše než druhý. To je jen z pohledu duality, z pohledu ega, ale z pohledu vědomí jsme si všichni rovni, všichni jsme jedno.

Duchovní život je o lásce, o vlastní sebehodnotě, respetku k sobě a k ostatním, k úctě k přírodě a všemu, co z ní vzešlo.

Jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu: "Chlapče, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma vlky. Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebestřednost a falešnost. Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, naděje, empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a víra."
Vnuk o tom chvíli přemýšlel a potom se zeptal: "A který vlk vyhraje?"
Starý indián odpověděl: "Ten, kterého pravidelně denodenně krmíš..." José Carlos Bermejo

Pro příklad: Když se podíváme například na Moravu, tak vlastně většina bytostí z Moravy již dávno žije duchovní život v souznění se sebou samými a s přírodou, ale ještě o tom nevědí, a hledají zatím duchovno mimo sebe - jsou v egu, v hlavě. Hledí se závistí na Prahu, materiální svět v časopisech a televizi, a mysl je klame v přesvědčení, že tam je pravý vysněný život, ke kterému všichni jdeme, a oni chtějí také. A v Praze zatím hledají složitě to, co na Moravě už většina žije. Až budou obě tyto části v srdci, dojde jim, že jsou na tom stejně, jsou tam, kde mají být a jejich srdce se otevřou a spojí.

Nyní, když se nůžky čím dál více rozevírají a část lidí jde vlastní duchovní cestou, a zbylá část ještě hledá své štěstí ve starém systému, je důležité pěstovat sebelásku a respekt k sobě i ostatním.

Tak, jak se rozjelo duchovno a spiritualita, je o to více důležité, abychom rozlišovali, co je o duchovní cestě a co je "jen" byznys. Co je duchovní člověk, a co ještě zraněný človíček, který si nahrazuje sebehodnotu přes tzv. duchovní schopnosti a minulé životy (co byl, co uměl, apod.).

Duchovní člověk je morální, etický, láskyplný, trpělivý a s respektem ke všem ostatním.

To se týká i duchovních služeb, které mají vracet a zvyšovat naši vlastní sílu. Mají nám vracet vlastní odpovědnost za náš život a ukazovat nám, že život si tvoříte sami a jen sami ho můžeme změnit. Schopnost žít svůj život sám a podle sebe. Svobodná vůle je vždy respektována a je podstatou.

Co znamená spiritualita?

Skutečná spiritualita se prožívá ve všedním každodenním životě. Projevuje se v každodenním chování, bytí, které je určováno pravými hodnotami. Prostě žiju to, kdo jsem a co cítím, ne to, co se ode mě očekává.

Ohromná síla spirituálity je v tom, že za svou životní cestu jsme zodpovědní, každý sám za sebe. To, s čím se konfrontujeme každý den, není něco, co bychom nedokázali zvládnout, ale je to právě přijetí odpovědnosti a vlastní sily, které nám pomáhá se osvobodit ze svých břemen a najít řešení.

Duchovní cesta, která nevedeme všedním dnem, je bludná. Duchovní semináře a kurzy, rekolekce - to všechno jsou intenzivní cvičení, která nás mají posílit právě pro všední život. Willigis Jäger

Co je vlastně esoterika?

Esoterika (z řeckého esotericos = vnitřní, obrácené dovnitř). To je esoterika - obrátit svou pozornost dovnitř sebe sama. Nic víc, nic méně. Uvnitř sebe máme vše, co potřebujeme vědět, vidět a žít.

Takže, kdo z nás má strach z duchovna, spirituality či ezoteriky má vlastně strach sám ze sebe. Z toho, že by mohl žít život podle sebe - plně s láskou sám k sobě. Podle své vnitřní touhy a podstaty. Že by se mohl odpojit od stáda, od většiny a jít vlastní cestou.

Nikoho nesoudím a nehodnotím, jsem stejná. A kdyby nepřišlo zastavení v podobě tzv. nevyléčitelné nemoci, vlastně bych dál, jela v tom starém - v tom samém. Nastiňuji zde jen možnost toho, co všichni z nás uvnitř cítíme a máme uloženo, ale jen podvědomě čekáme, až nastane čas (odvaha), začít žít život plně podle sebe.

Někteří se tzv. probudíme dříve, někdo později a někdo třeba ještě v tomto životě ne. Je to na každém z nás a vlastně není. Ale je jedno, kdo se "probudil" kdy, protože čas jde jiným směrem, než si myslíme. Čas je jen tady a teď!