Co se nyní děje? Probíhá léčení naší mysli.

Mění se naše vnímání reality, odkrývá se pravda, najednou se naše mysl přenastavuje, a máme velkou šanci změnit již na dobro náš život, náš postoj a celkové vnímání našeho bytí na zemi tady a teď. Žijeme ještě hodně ve starém systému, ale nyní se naše mysl přesouvá plně do vedení vědomí a srdce, a to souvisí i s určitými bloky, které jdou nyní do posledního přenastavení.

Ať už jsou to události ohledně zvyšování se strachu a hysterie lidí ve společnosti, ať už přes politiku, enormní sucho u nás, záplavy jinde, ale i třeba samotný požár Noter Dame, tak i dennodenní tlaky v práci a doma na muže, ale i zviditelňování naší sebehodnoty, sebevědomí a našich hranic. A tak bych mohla pokračovat. Prostě starý systém se hroutí a někteří jsme již za tím minulým, co už neexistuje a ještě předtím novým, co brzy začne. Prostě jsme v léčení - transformaci a jdeme do finále.

Začnu osobním příběhem. Mám 90ti letou babičku, která je typický příklad lidské bytosti, která vyrůstala ve starém systému strachu, oběti a viny. Byla vychovávána v tvrdém církevním systému pocitu viny a trpění za Ježíše Krista. Pro příklad uvedu, že jako malinká babička klečela na studené a tvrdé podlaze kostela na Velikonoce a modlila se za spásu lidstva dvě hodiny v kuse, kdy se střídala s dalším dítkem. Takto se podílela na spáse lidské duše celé velikonoční období. Když jí bylo okolo 12ti let byla na dva roky odeslána ke své tetě na statek, kde pracovala a neviděla po celou dobu pracovního pobytu svou rodinu. Vyrůstala a celý život žila bez lásky. A to ctila desatero a chodila do kostela. Nejdůležitější je pro ni zdraví, a abychom měli všichni co jíst. Dostatek jídla je její vyjádření lásky, své sebehodnoty, když všechny nakrmí.

Mohla bych pokračovat v jejím příběhu, ale to už je její a mě není příslušeno to zveřejňovat. Jen jsem chtěla na malé ukázce popsat pro příklad to, jak se i církev podílela na vytváření systému strachu, viny a oběti.

Soudit někoho, je velice snadné a rychlé, ale když neznáme pozadí jeho příběhu, když nevíme nic o něm samotném, o jeho životě, a i kdybychom věděli, nemáme právo druhé soudit. Neznamená to nechat si něco, co se nám samotným nelíbí dělat, ale znamená to respektovat, jak to druhý má, protože je to jeho a já nemohu vědět, co ho k jeho jednání či slovům vede. Neznamená to omlouvat druhé, ale jen zkusit porozumět a časem snad i soucítit.

Někdo by řekl, že je moje babička negativní, věčně nespokojená, někdy až nemilosrdná. Ale, byli bychom mi jiní, kdybychom vyrůstali a žili celý život v tom, v čem žili oni? V těch energiích toho období, v tom starém tvrdém systému, s příběhem druhého, kterého chceme soudit?

Co dostala většina lidských bytostí do vínku od starého systému? Nepoznala lásku, nepoznala vlastní sebehodnotu, uvědomění si sama sebe, protože byla jen bytost, která nese vinu, kterou musí na zemi odčinit, odsloužit a obětovat se. A v případě žen, hlavně obětovat se a sloužit mužům. To je další fenomén jejího vztahu sama k sobě a k mužům. Mít ji za zlé, že je negativní, že za vším vidí to horší, že má strach o své blízké a o všechny okolo. A když vás vidí šťastné, má pocit, že byste neměli, protože nejste na světě pro radost, ale pro službu, trpění...

Občas, když spolu jsme sami, má záchvěvy lásky a porozumění, která je v ní ve velké míře, to když její duše promluví a pustí se strachu, ale většinu času je ve svém starém systému. Překonat starý systém je pro ni možná nemožné, ale co mohu vědět - není tu přeci tak dlouho, pro nic za nic:)

A teď se dostanu k hlavnímu tématu tohoto článku. Tímto chci říct v návaznosti na požár Noter Dame, já nemohu mít z této záležitosti špatné ani dobré pocity, cítím jen konec starého systému. Cítím naději a konec systému mysli.

Těch důvodů je tam více. Cítím očišťování a transformaci starého, ale i karmického z minulosti (oheň), cítím tam poslední záchvěv starého systému, který tímto žádá o peněžní podporu, a zároveň tam cítím bortění se vzorce emocí viny, utrpení a oběti.

V rovině lidské také překvapení, kolik se za malou chvilku vybralo peněz na obnovu katedrály - vlastně budovy, která na náš život vlastně žádný významný vliv nemá. Ale pokud se jedná o záchranu přírody, pralesů, o očistu a obnovu vody, o přežití lidských bytostí, což na náš život obrovský vliv má, je těžké potřebné miliardy vybrat za dlouhé roky. Jen žasnu, co dokáže ještě starý systém vyvolat za hysterii a vnímám to, jako poslední záchvěvy tohoto systému.

Budoucnost a naše přežití není o materiálních věcech a o věcech celkově, ale o hodnotách srdce. A srdce to je sounáležitost s přírodou, vodou, se vzduchem, s lidskými bytostmi a celkově o hodnotách založených na duševním vývoji vlastního potenciálu a bytí.

Možná na první pohled spojuji dvě rozdílné věci, ale není to tak. Snažím se podívat se na starý systém z pohledu příběhu jedné ženy a zároveň nahlédnout na jednu medializovanou příhodu (z mnoha medializovaných) z trochu jiného úhlu, než je nám nyní prezentováno.

Zamyslete se nad tím, jaké hodnoty preferujete vy? Co je pro vás důležité tady a teď? V čem spatřujete to podstatné do budoucna?

Možná, že nás tyto na první pohled emotivní události mají spíše na chvíli zastavit a donutit nás popřemýšlet o tom, jak vnímáme svůj život tady a teď. Chceme jít ještě cestou starého systému, nebo už opravdu ne?

Půjdeme cestou lásky, porozumění a radosti, nebo se ještě chceme vracet do našich strachů, pocitů viny, trpitelů a obětí bez sebehodnoty a sebevědomí?

Každý den dostáváme příležitost náš pohled na život změnit, každý den dostáváme příležitost vidět nějakou událost jiným pohledem, každý den dostáváme možnost začít cítít a žít srdcem. Tak už začněme a tady a teď!