Jak můžeme konečně milovat sami sebe?

Pro některé z nás silné téma. V mnoha článcích, videích a seminářích neustále slyšíme - hlavně se mít rád, hlavně mít rád sám sebe, cítit sebelásku je to nejpodstatnější. Ale jak? Každý si budeme muset, najít vlastní cestu sami, ale pokusím se zde představit několik jednoduchých technik z praxe.

První z technik, které nás prvně seznámí s vlastní sebeláskou a sebehodnotou, je přes naše vnitřní dítě. Návod, jak se s ním spojit - najdeme na tomto blogu. Upozorňuji, kdo máme vizualizaci již více vyvinutou, nám to půjde lehce, kdo ještě není plně spojen se svou vizualizací, bude to zkoušet častěji. Více času a trocha práce navíc, přinese ovoce i těm z nás, kteří mají pocit, že nic necítí. Vracejme se k této technice tak, jak to budeme cítit.

Další z postupů, je vracet se ke svému vnitřnímu dítěti. Naučit se ho vnímat, slyšet, ale také ho hýčkat, milovat ho/ji, vnímat, naslouchat, povídat si, co by chtělo, jak se má, co mu dělá radost. To znamená jít si do ticha, do klidu, trávit čas sám se sebou a navazovat kontakt se svým vnitřním dítětem. Přijde nám to jako hloupost - není! Je to jedna z nejúčinnějších a nejjednodušších technik, a každý ji umíme, máme ji v sobě.  Každý z nás jsme byli dítětem a máme své vnitřní dítě. Jen si rozpomenout a navázat s ním kontakt - vztah.

Jedna z hlavních rad je - trpělivost. Někomu jde spojení s vnitřním dítětem jednoduše, někdo potřebujeme více času. Buďme trpělivý. To neznamená tlačit proces vůlí, lpět na spojení, vinit se, když se nám to nedaří. Zkusme to v klidu jednou za čas, když to budeme cítit, budeme naladěni - bez tlaku, naopak v radosti, z touhy mít se rád, z touhy poznat, kdo doopravdy jsem a procítit sám sebe.

Další jednoduchá technika, je říkat si před spaním a hned po probuzení, že se máme rádi. Ze začátku tomu nemusíme plně věřit, ona totiž už jen myšlenka, a dokonce vyslovená myšlenka umí zázraky. Pokud by nám to i přes tyto jednoduché věty: mám se rád, mám se tolik rád, mám se čím dál, tím raději - ze začátku nešlo, vydržme. Některé prameny uvádí, že stěžejní je vydržet 21 dní. Co je 21 dní oproti letům, kdy tomu tak nebylo. Za zkoušku nic nedáme. Já po zkušenostech s klienty vím, že to funguje a proces sebelásky se spustí.

Další doporučení vnímám v času, vyhrazeném každý sám pro sebe. Kde a jak, je na každém z nás. Už jen tím, že začneme vnímat své potřeby, pocity, spustíme proces vlastní sebehodnoty. Sebehodnota vám začne chodit i přes naše vnitřní dítě, protože pokud svému vnitřnímu dítěti slíbíme ochranu, bezpodmínečnou lásku a začneme ho mít rádi, tak už nebudeme chtít, aby mu bylo ubližováno, už si dáme pozor na to, aby nebylo obětí, ale naopak budeme chtít, aby se cítilo milovaně, v jistotě, v pohodlí, v radosti a tím začneme i více myslet sami na sebe.

A kdo je nejdůležitější na světě?

Nejde o to se neustále sledovat, ale jde o to, dovolit si celý proces vůbec spustit, otevřít se této možnosti. Dovolme se mít rádi. Postupně krok za krokem. Každý máme proces sebelásky a sebehodnoty připraven, každý jím nakonec projdeme. Jak a v jakém časovém horizontu, máme také každý z nás jinak, proto jde jen o to, si to dovolit.

Dovolme se mít rádi. Dovolme životu, ať nám přes naše srdce ukáže, jak dokonalý a krásný každý z nás jsme.