Jak rozpoznat iluzi od skutečnosti?

Negativní myšlenky, jsou vždy založené na strachu. Takže všechny pocity spojené s frustrací, zlostí, naštvaností, nepochopením, omezeními, úzkostí jsou strach a strach, jak již víme, je iluze naší mysli, která se snaží odvést naši pozornost od toho, abychom cítili a naslouchali svému srdci, svým pocitům.

A to čeho se bojíme, nám většinou v přítomné chvíli nehrozí a není proto nutné to řešit - dávat tomu pozornost, tzv. živit to. Celá tato negativní reakce vzniká z důvodu, že chceme něco jiného, než co v dané chvíli máme. Pokud přijmeme skutečnost jako to, co v dané situaci chceme (máme), odejde iluze strachu - což znamená, že jsme rozpoznali iluzi. Že se to lehce řekne, ale hůř udělá? Nesouhlasím, zkusme to. Je to lehčí než se zdá.

Iluze je totiž vždy strach. Iluze je to, když se snažíme měnit něco, co je, co v dané chvíli máme. Pokud danou situaci přijmeme, iluze (strach) zmizí a my spatříme skutečnost. A skutečnost je vždy dokonalá.

Skutečnost je vždy taková jaká má být pro naše nejvyšší dobro a dobro všech zúčastněných.

To, čemu se bráníme, to přetrvává, na co se podíváme, to zmizí. A jen my sami můžeme tyto iluze - myšlenky zastavit - přestat jim dávat pozornost tím, že je přijmeme, že je rozpoznáme a necháme odejít.

Zkusím na to nahlédnout ještě z jiného úhlu pohledu, protože celé o čem je současná transformace, je vlastně změna perspektivy. Měníme úhel pohledu, měníme způsob našeho myšlení a tím měníme svůj život k lepšímu, lehčímu a radostnějšímu bytí.

Dejme na své pocity, pocity jsou naší nejhlubší pravdou. Věřme svým pocitům.

Nepleťme si pocity s emocemi. Emoce jsou to, co vytváří naše tělo, emoce jsou projevem těla přes mysl, emoce jsou vlastně iluze. Pocity jdou z hloubi naší duše a jsou naším vnitřním ukazatelem - pocity jsou skutečnost.

Jak rozpoznat pocity od emocí? Pocity jsou jemnější, jdou zevnitř, z nitra. Emoce jsou na povrchu, jsou jakoby z těla, většinou je ani nemůžeme ovládat.

Zkusme emoce rozpoznávat žaludkem, břicho se nikdy nemýlí. Když si nejsme ze začátku jistí, zda se jedná o emoce nebo pocity, použijme břicho. Jestliže nás žaludek v tu chvíli zabolí, nebo cítíme nepříjemné tlaky, je to strach (iluze) a řekněme v tu chvíli ne, ale pokud cítíme v žaludku klid a mír, je to ano, je to pro nás v pořádku (skutečnost).

Dovednost, jak rozpoznat iluzi od skutečnosti nosíme každý v sobě. Nic z toho se neučíme, jen se rozpomínáme, kdo doopravdy jsme a tím pádem, i tuto dovednost máme v sobě. Pokud procítíme, že nejsme jen toto tělo, ale že jsme i Vědomí, které je neomezené, nekonečné a nesmrtelné, věřím, že se brzy rozpomeneme i na to, jak vnímat naše pocity, jak rozpoznat iluzi od skutečnosti.

Skutečnost je láska a to i v situaci, která nám může připadat negativní. Skutečnost není negativní, skutečnost je v dané chvíli to nejlepší, co se nám děje, protože neděje se nám nic, než jen to, co je nejlepší pro naše dobro a pro náš růst. Pokud dokážeme změnit perspektivu, úhel pohledu, změníme diametrálně i náš život.

Šťastný život je totiž o perspektivě. A my jako tvůrci máme tu moc, perspektivu změnit a tím změnit i náš život. A nejen náš:)