Paradox jednoho Vědomí

Paradox celého projeveného světa je v tom, že na jedné straně je jakoby prožívána jedinečná projekce skrz obsah mysli a tělo každého z nás, a tak vzniká dojem existence a na druhé straně je tu jen jedno Vědomí, které je vším a zároveň ve skutečnosti neexistuje ani projekce ani Vědomí. Tento paradox je nyní vnímán a je fascinující být při tom a zároveň vědět, že tu není nikdo, kdo by přitom byl.

Jednota, Vědomí, život, Existence to vše lze zahrnout pod to, co je věčné. Vždycky tu Vědomí bylo, je a bude, je to věčný stav. Toto Vědomí je vším, ale zároveň ničím, neboť neexistuje. Není to něco, na co si lze sáhnout, co lze vidět, co lze mít nebo nemít, neboť tu není nic, co by nebylo Vědomím, které ale ve skutečnosti není.

A pak je tu člověk, sevřené "Já jsem" projekce projeveného světa, která je vnímána v určité úrovni skrz obsah mysli každého z nás. Jedinečných více jak sedm miliard projekcí, přes které se Vědomí uvědomuje. Vědomí nikam neodchází, nikam nemizí, je tu stále. I v hlubokém spánku tu je. Není jen uvědomováno, to se děje až po probuzení, kdy se spustí naše smysly, oči začnou vidět (a uši slyšet, skrz ústa vnímáme chuť a hmotu, hmatem vnímáme tvary a struktury, a přes obsah mysli existenci atd.), a tak se spustí iluze, projekce, představa projeveného světa.

Paradox lze vnímat v tom, že na určité úrovni vnímáme svou existenci, to, že existujeme, že žijeme, je vnímán život, a tedy i děj. Můžeme to nazvat náš příběh. Na druhou stanu je vnímáno, že je to projekce, iluze, představa, a že ve skutečnosti jsme všichni a všechno (není nic, co by tím nebylo) jedno Vědomí, jeden Celek. A když jdeme ještě dál, je vnímáno, že ve skutečnosti nic z toho vlastně neexistuje, takže tu není nikdo, kdo by tím byl a kdo by to vnímal.

Možná to z určitého úhlu pohledu a pro určitý obsah mysli může být schizofrenní, ale na jiné úrovni je to osvobozující a naplňující, neboť se život stává naplněným, fantastickým, dokonalým, pokud se "Já jsem" změní v Celek (jedno Vědomí). Není zde totiž nic, co by ve skutečnosti existovalo a zároveň je zažívána existence.

Tento stav nelze popsat slovy, nelze jej plně pochopit myslí, tento stav je prožíván tady a teď - teď - teď.

Není třeba to hodnotit, není třeba to napadat, nebo naopak souhlasit, to jen jeden obsah mysli vnímal, zažíval projekci v projeveném světě jako něco, co ve skutečnosti není. A je jedno jaké to je v této projekci, kterou můžeme nazvat Tereza, neboť tu Tereza ve skutečnosti není, je tu jen jedno Vědomí, a to ve skutečnosti také neexistuje😊. Nejde to přes slova (mysl), je to energie.

Chceme probuzení, vysvobození, osvícení, chceme najít smysl všeho, ale není co najít, neboť to, co hledáme, tím už jsme, není možné se probudit, neboť jsme nikdy nespali a není možné se vysvobodit, neboť není z čeho. Lze to jen přijmout. Ale i to nelze, neboť není nikdo, kdo by to přijal, děje se to samo.

Je to celé o neztotožňování se! Neztotožňování se s ničím, ani s příběhem, s dějem, s projekcí. Ve skutečnosti tu není nikdo, kdo by se ztotožňoval, to jen mysl se vám snaží namluvit, že tu je nějaké "Já jsem".

Nelze proto nic udělat, protože se to děje samo. Konáme, když konáme, nekonáme, když nekonáme, děje se to samo, kdy budeme konat a jak, a i kdy konat nebudeme. Nejsme to my, kdo to vede či řídí, děje se to samo.

V jednom okamžiku tu bylo uvolnění a nechání života (Vědomí), ať koná. Nebylo bránění představami, myšlenkami, očekáváním, ale plné odevzdání samotnému Vědomí, samotnému životu. Ať to narovná. Ale jak to narovná nebylo souzeno, nebylo hodnoceno, nekladl se odpor, ale nastalo přijímaní všeho jako to nejlepší pro Celek, tedy pro mě samotnou, jako to, co je. Neboť ve skutečnosti bylo vnímáno, že tu není tělo, mysl, příběh, ani děj, ale jen projekce, iluze, představa projeveného světa. A i to bylo v tu chvíli vnímáno jako NIC.

Ale to se dělo samo, a buď to s námi rezonuje nebo ne. Každý máme (neztotožňovat se s tím) svůj vlastní obsah mysli, svou vlastní cestu, svůj vlastní příběh, který ve skutečnosti neexistuje, a to, jak budeme vnímat tyto slova se děje samo.

Ve skutečnosti jsme všichni jedno Vědomí, není tu nic, co by nebylo Vědomím a toto Vědomí neexistuje. Fantastické - uau.

Ano, je to možné vnímat jako paradox, na jedné straně jsme všichni jedno Vědomí a není nic, co by tím nebylo, a na druhé straně vlastně nic neexistuje, ani to Vědomí ve skutečnosti není. Tedy ničím - tedy je NIC. A v tom je vnímána právě ta genialita, dokonalost, to fantastické NIC 😊.

Neexistujeme my, neexistuje tento projevený svět, neexistuje čas, a přitom v určité úrovni všichni vnímáme, že existujeme, že tu všechno je.

No tak se uvolněme a vychutnejme si tu naplněnost tím vším tady a teď. Neboť se to děje v jednom okamžiku a ve skutečnosti se to ani neděje😊.

Mizí zhuštěné "Já jsem", které bylo jen představou, že skutečnost jsem já, že si život tvořím já a to ostatní, to venku je něco odděleného a najednou je tu jen jedno Vědomí, energie, vědomí všechno, které je zároveň ničím.

Pokud cítíte, že mi chcete napsat, napište mi přes tento formulář. Ráda odpovím, pokud přijde odpověď.

Pokud to budete cítit, můžete přispět za články libovolnou finanční částkou na účet: 2801596480/2010, pro platby ze zahraničí: IBAN CZ4320100000002801596480, BIC FIOBCZPPXXX , adresa banky Fio banka, a.s., V Celnici 1028/10, 117 21 Praha 1.

Děkuji čtenářům za zaslané finanční příspěvky a za jejich sdílení.