Kde jsme na naší cestě. A jak ještě dlouho?

Tuto otázku "Kde jsme na naší cestě?", si klademe v současné době častěji, než kdy dříve. Obligátní odpověď: "I cesta je cíl", nás asi moc neuspokojí. Cílem tohoto článku je zamyslet se nad tím, jak poznáme, kde se na své cestě nacházíme? Nakolik je odpověď na tuto otázku pro nás důležitá? Může nám sama otázka, odhalit něco, co nám na naší cestě velice ulehčí?

První odpověď je obsažena hned na začátku článku - je to cesta, cesta chápána jako činnost, něco v proudu, něco co zrovna probíhá, trvá a bude trvat věčně. Ajaj, nyní slyším ty z nás, kteří porozuměli této větě jinak, než byla myšlena: "Jako chceš říct, že tenhle stav potrvá věčně?" Ne, nebojme se, nic netrvá věčně:)

Žádný stav na cestě není věčný. Věčná je cesta, ale to, jak se na cestě cítíme, to se mění, to lze ovlivnit a dokonce je to naším smyslem, abychom to ovlivňovali a vytvářeli nově. Podle sebe a podle vedení svého Vyššího já.

Takže nás uklidním, protože pokud prožíváme stav, který nám nyní nevyhovuje a necítíme se v něm dobře, jedno je jisté, tento stav není na pořád, a dříve či později se změní. To platí i v případě, kdy se cítíme skvěle, i tento stav není na stálo:)

V současnosti přijímáme bytí ve změněném stavu, kdy není nic špatně nebo dobře, ale náš stav se neustále mění. A my se učíme to nebrat jako něco špatně či dobře, ale tvoříme nový stav bytí - stav harmonický, stav v rovnováze.

Přijímáme jakoukoliv změnu do svého života a tvoříme z ní nový stav - tzv. energii rovnováhy. Nic není dobře a nic není špatně, je to tak, jak má být. Učíme se, přijímáme a ukotvujeme vědomí toho, že my jsme tvůrci, a to jak se cítíme a jak se budeme cítit, je jen na nás. V našem centru.

Nakolik se náš současný stav změní, i to máme ve svých otěžích, ve svých myšlenkách (přes srdce), ve své moci. Jsme to my sami, kdo vytváří tento stav, a proto jen my sami, můžeme tento stav změnit. Ne nikdo zvenčí, ne nikdo z rodiny, z přátel a už vůbec ne partner či děti. Jen my sami, každý sám za sebe.

A teď se na to zkusme podívat jinak, nově.

Není úžasné, že jediný, kdo to dokáže změnit, že jediný, kdo to dokáže ovlivnit, kdo to řídí, kdo to vede, kdo to má na svědomí, jsme my sami? Zkusme se na to podívat z tohoto úhlu pohledu, kdy jedině my sami máme tu moc, mít svůj život takový, jaký chceme.

Á už to slyším: "Jasně, další rádoby chytrý kecy, ale jak???!!!"

Otevřeme se této odpovědi, naciťme se nyní na tuto odpověď srdcem. Nechme tuto odpověď v sobě několikrát projít, prolézt naším tělem. Mysl bude v první chvíli nesouhlasit, ale to je mysl, tu nyní neposlouchejme, tuhle odpověď vnímejme jen přes naše srdce.

Představme si, že jsme energie, součást čisté kosmické energie, která se v tomto těle zrodila nyní do této doby, zde na zemi, aby poznávala a zakusila sebe sama. Každý z nás jsme pozorovatel, který zakouší a pozoruje sám sebe v různých situacích, v různých vztazích, v různých prostředích. Sledujeme sebe sama a tím se neučíme, ale rozpomínáme se na to: "Kdo ve skutečnosti jsme".

Kdo jsi? Ne, co děláš, čím se zabýváš, ale Kdo jsi uvnitř sebe sama? Kdo jsi?

A teď si představme, že to, Kdo jsme - si volíme my sami. My si zvolíme, Kdo jsme, kým chceme být a to začneme tvořit. To je náš smysl života! My si volíme náš vlastní smysl života a pak pozorujeme, jak ho tvoříme.

Jestli si zvolíme například být laskavým, moudrým, veselým, láskyplným, bohatým, vznešeným, odvážným, soucitným, slavným, nebo všechno dohromady, to je plně na nás. Jen věřme, že si to, kým jsme, volíme my sami. A pak svým bytím, svými myšlenkami, postoji, slovy a hlavně srdcem, tvoříme sebe sama.

Abychom mohli tvořit sebe sama - nejlepší verzi sebe sama ve hmotě - na zemi tady a teď - zakoušíme ze začátku opak. Když si zvolíme, "Kdo jsme", tak na začátku přijde do života opak, jako manifestace toho, že jsme tím, kým jsme si zvolili být. Je to potvrzení - známka toho, že již tvoříme sebe sama správně. Pokud tuto skutečnost přijmeme, a jen ji necháme projít, přijmeme ji, ne jako něco špatného, ale jako něco, co tu prostě je, abychom uviděli (zákon duality) to: "Kým chceme být", tento stav se změní a my začneme žít podle sebe.

Začneme žít tu nejlepší verzi sebe sama, postupně se staneme šťastnějšími, silnějšími, jistějšími, spokojenějšími, veselejšími, láskyplnějšími, protože najednou nežijeme to, co jsme cestou posbírali od okolí, od rodičů, od společnosti, od školy, ale začneme žít sami sebe tak, jak si zvolíme.

Tzv. nejtěžší na tom všem je, vydržet v tomto rozhodnutí. V tom, že chceme žít tu nejlepší verzi sebe sama, že se již nenecháme ovlivnit okolím, ale budeme žít podle toho, co my chceme, co my cítíme, co my potřebujeme.

A to je ta cesta, kterou jsme sem přišli všichni žít, zažít, prožít, vytvořit a ukotvit. To je nová energie, nové paradigma, nový život - cesta rovnováhy. To je ta cesta vědomého bytí, kterou máme nyní možnost spolutvořit.


Jak dlouho bude proces ještě trvat, je z určité části na nás samých a z určité části na našem Vyšším já (Vědomí), které nás vede, řídí a pomáhá nám na naší cestě. Jediné, čím to my sami, můžeme ulehčit a urychlit, je neklást ničemu v našem životě odpor, přijímat a tvořit svou nejlepší verzi sebe sama. Přes své srdce, přes své centrum uvnitř svého těla.


A já každý den vidím, jak stoupá počet těch, kteří touží žít tento nový stav bytí. Stav rovnováhy. Vidím, kolik z nás je na své cestě přesně tam, kde máme být. Máme za sebou tolik práce, tolik čistění, propouštění, odpuštění, pochopení, tolik rozpomenutí se na to: "Kdo doopravdy jsme" a nyní stačí jen už krůček k tomu, abychom se rozpomněli zcela.

Z celého srdce, Tereza