Moje cesta pravdy

Co je vlastně pravda? Myslím tím, pravda toho, kdo jsme, kam jdeme a proč? Každý máme zatím svou vlastní pravdu, ale i to je jen dočasné. Rozdíl je totiž v tom, když cítíme a věříme, ale ukotvení vědění probíhá, až když to prožijeme. Pocítila jsem, že jsem připravena znát a plně prožít pravdu. Dostala jsem tedy od života obrovský dar, prožila jsem pravdu.

Jednu z myšlenek, kterou chci tímto textem sdělit, je, že pravda neexistuje, je to vždy naše pravda (náš úhel pohledu), kterou si tvoříme a jen na nás záleží, jaká ta pravda bude. Ale protože všichni pocházíme z jednoho zdroje, určitá jedna realita (pravda) přeci jenom existuje. A za toto poznání moc děkuji, i když není za co:) Pochopíte později.

Vědomí, jak já sama označuji naši podstatu, si každý z nás můžeme nazývat po svém (Bůh, Vesmír, Stvořitel, Zdroj). V naší realitě máme potřebu označit tuto inteligentní dokonalou tvořivou energii slovem, tak si zvolme své vlastní slovo:) A nezapomeňme, my jsme Vědomí.

Vědomí má rádo humor

V první řadě chci říci, že vědomí má humor. Obrovský humor, a tímto humorem bychom se měli inspirovat. Nebrat se vážně, nebrat vážně situace, které se nám dějí, nebrat vážně lidi, které potkáváme, nebrat vážně nic a nikoho, ani tento článek, který je jen můj úhel pohledu:) Humor je nekonečně tvořivý, ulevující, transformační, léčivý, ...

Smysl života neexistuje

Za druhé, neexistuje smysl života, který by nám byl nějak předem dán, nebo svěřen. Smysl života si tvoříme my sami, a je jen na nás, jaký smysl svého bytí zde na zemi si zvolíme. jaký smysl našemu životu dáme. Vědomí se poté kochá a koupe v energii smyslu, který jsme si zvolili a prožívá s radostí a obdivem vše, co dokážeme stvořit.

My jsme tvůrci

Tím se dostáváme k třetímu bodu. My jsme tvůrci svého života, jsme tvůrci všeho, co nás obklopuje, co nám přichází do cesty, co nám projevuje radost, harmonii, lásku, ale i tvůrci všech opačných energií. Jsme natolik mocní, že si dokážeme vytvořit cokoliv. Sněme, sněme o tom, kdo jsme, jací chceme být, kým chceme být, sněme o té nejlepší verzi sebe sama. Nalaďme se na bytí. Kdo chceme být?

Skutečnost, kterou nyní žijeme, vytvořila naše mysl, ale to nemá s pravdou nic společného. Jsme natolik mocní, že si dokážeme sami tvořit cokoliv, co prožíváme a čemu věříme, a to se nám pak i děje v realitě života.

Přijímejme hojnost

Dalším čtvrtým bodem je přijímejme do svého života hojnost - hojnost všeho - nalaďme se na Matku zemi. Matka země tvoří neomezeným potenciálem, a tím pádem i s neomezenou nekonečnou hojností, kterou myslí nedohlédneme. Jen my v naší mysli, v našich omezeních, brzdíme sami sebe v přijímání hojnosti, která nás obklopuje. Hojnost lásky - což zahrnuje úplně vše, co si vysníme, čím chceme být. Hojnost lásky sami k sobě, ideálního partnera, nádherné děti, milující rodinu, vysněnou práci, neomezený zdroj peněz, harmonický domov, ... cokoliv, čím chceme z hloubi duše být. A můžeme být tím vším.

Když už jsme v přírodě, zujme si boty, napojme se srdcem na zemi a přijímejme hojnost všemi svými smysly.

Milujme své tělo

Pátým bodem je naše tělo, náš chrám, náš dokonalý nástroj, který vypadá a funguje tak, jak my ke svému bytí zrovna potřebujeme. Každá část našeho těla je dokonale vytvořena, aby nám něco zrcadlila, aby nám něco sdělila, a jakmile tuto zkušenost přijmeme, změní se i naše tělo, náš pohled na ně. Tělo je nejdokonalejší takové, jaké je, milujme a ctěme své tělo. Hýčkejme ho, opečovávejme, laskejme, je nádherné.

S tím souvisí i nemoci, které ve skutečnosti neexistují. Nemoc nám ukazuje něco, co jsme nechtěli vidět srdcem, a tak se musela tzv. zviditelnit nemoc do těla, abychom si již "toho" všimli. Jen tak můžeme skrz nemoc uvidět "problém", zpracovat a přijmout, aby mohla nemoc odejít. Není potřeba si ji nechat a trápit se jí, je to "jen" sdělení těla pro nás.

Vnímejme naše smysly

Šestým sdělením je, že díky tělu jsme zde na zemi a můžeme zažívat sami sebe ve fyzické podobě. Už není potřeba zažívat dualitu, nyní je možné tvořit si život podle sebe. Naše smysly nám umožňují žít tady a teď. Díky smyslům se dokážeme uvést ihned do přítomnosti. Díky tělu můžeme zažívat, prožívat a užívat všechny naše smysly - zrak, chuť, sluch, hmat a čich. Díky těmto smyslům můžeme naplno žít - kochat se, ochutnávat, cítit, slyšet, vnímat - zažívat vědomě omývání vodou, nahřívat se na slunci, nechat se laskat větrem, vychutnávat čerstvou potravu a nekonečné množství dalších a dalších prožívání. I proto je dobré tělu dopřát to nejlepší. Přes tělo můžeme dojít k lásce sami k sobě, ale i opačně.

Zkušenosti neexistují

Sedmý bod je o zkušenostech, která zažíváme. Ve skutečnosti zkušenosti neexistují. To si jen my tvoříme zkušenosti svou myslí. Kdybychom pochopili, že zkušenosti nepotřebujeme, protože víme, víme jak chceme žít, víme co je naším smyslem života a začali tvořit svůj život plně podle sebe, nepotřebovali bychom zkušenosti a ony by nebyly. Prostě tu zatím jsou, protože si je tvoříme. Nepotřebujeme zkušenosti, pokud pochopíme, kdo jsme.

Smrt neexistuje

Osmé sdělení se týká smrti, které se tolik z nás ještě bojí. Smrt ale také neexistuje. Není potřeba se bát něčeho, co není. A není ani potřeba se zříkat hojnosti života, protože až po smrti nastane ráj. Smrt není, je jen návrat do Zdroje - návrat do Vědomí všeho, co jsme - do Jednoty. Není potřeba abyste to nyní chápali myslí, ale abysme procítili, že jsme věční, že jsme Vědomí, které je nyní na krátký čas v tomto těle a na této Planetě. Uvědomili si, že tento krátný čas je nádherný, úžasný a nekonečně hojný, když si uvědomíme, že my jsme tvůrci. Vědomí ve svém jedinečném těle, které žije život. Vědomí, které se nyní na sebe rozpomíná. Žijme každým okamžikem.

Prázdnota je začátek

Deváté sdělení je o ničem - o prázdnotě - o nic. Až se dostaneme do stavu nic nevím, nic necítím, nic nechápu, poděkujme, protože z nic vzniká to nejkrásnější a nejlepší jen podle nás. Právě z nic lze vytvořit něco nového, lepšího a krásnějšího. Tím, čím naplníme prázdnotu (nic), je jen na nás. Nic je to nejkrásnější, co může přijít, protože nám to dává prostor pro vlastní tvoření. Uchopme to prázdno a začněme tvořit svůj vlastní výtvor - vlastní život. Když přijmeme nic, prostoupí nás pocit, který nemá zatím jméno, je to lepší a větší než blaženost, milost, láska, radost, ani jedno z těchto označení, ani všechy tyto pocity dohromady, neodpovídají tomuto stavu. Je to všechno a zároveň nic.

Takhle bych mohla pokračovat dále a dále... Pokud jste dočetli až sem, máte nejspíše spousty otázek a v mysli možná zmatek:) Sem s těmi všemi otázkami. Klidně mi je napište, a určitě ještě před samotným tvořením, které nás čeká záhy...

Miluji vás a věřte, že nejsem blázen. Blázni jsme my všichni, když se trápíme, soužíme se, bojíme se, hádáme se, hodnotíme se, soudíme se a hledáme se zvenčí, a přitom jsme to my, kdo si určujeme, co jsme, kdo jsme a jak žijeme.

To, co jsem si již dlouhou dobu myslela, jsem nyní měla možnost prožít a věřte, že je to zatím nejkrásnější žážitek, který jsem ve svém dosavadním životě na zemi prožila. Nyní je mým přáním, abysme to zažili všichni, protože to je podle mě cesta ke štěstí, naplnění, lásce a harmonii.

Nevím, co se bude dít nyní a je mi to jedno:) Mě nyní stačí, že mám vědomí toho, Kdo jsem. S veškerou vděčností a pokorou za to děkuji, i když není za co, protože jsem to já, kdo si toto všechno vytvořil:) Krásný a vědomý život všem.