Nabarvené ptáče není jen obyčejný film, je to duchovní poselství

Jak začít, když v člověku ještě doznívají pocity z tohoto zážitku, které se vynořují z hloubi duše rovnou do srdce. Tenhle film je alegorie, výtvarná báseň, rozsáhlá epopej, ve které je nesené duchovní poselství. Monumentální dílo přesahující cokoliv, co jsme doposud viděli a jsme schopni procítit.

Na tohle filmové dílo musíme být již trochu vyspělejší bytost, abychom si z něho odnesli vše, co nám může nabídnout a chce sdělit. Pro mě je tohle jeden z největších a nejkrásnějších filmových počinů za několik desítek let, jestli né vůbec největší filmové dílo, které jsme kdy zhlédla.

Již nyní je zřejmé, že tohle dílo rozdělilo diváky na tábory nadšenců a těch ostatních. A je také zřejmé, že já patřím do tábora těch oslněných a zasažených tímto filmem - rovnou do srdce. A to i s tím, že podruhé bych tento film již vidět nechtěla:)

Nabarvené ptáče je film o naší minulosti, o našich předcích, o lásce i nelásce, o čisté krutosti a syndromu oběti. O naší minulosti, kterou si ještě neseme v našich buňkách a stále jsme nepropustili její nádech a staré křivky i emoce.

Přes tento film plný zlosti, agresivity a neskutečné brutality, lze paradoxně procítit vděčnost a pochopení k předkům. Vděčnost za to, že tu byli před námi, že díky nim jsme se mohli narodit a přes jejich sílu, odvahu, ale i bolest a tíhu, kterou museli nést, ocenit to, že dokázali přežít, a potažmo žít své životy a nakonec přivést na svět další generaci. Jen díky nim, jsme se mohli narodit.

Toto Marhoulovo dílo je možná na první pohled kruté, ale zároveň je nádherné, dokonalé a neskutečně krásné. Tuto krásu plně nese kameramanské výtvarné vidění. Každé políčko filmu je samostatná dokonalá černobílá fotografie. Krutost není ve filmu prvoplánová, je vždy naznačena a střih, který je přesně načasován, tak nechává naší mysl, aby dokončila celý akt. A protože mysl je v tomto ohledu neomezená, máme dojem brutality a krutosti, kterou si dotváříme my sami.

Síla celého díla, je v nás jako pozorovateli, který sleduje jednu scénu za druhou nestranně a zároveň jakoby plně účasten. Během děje příběhu, tak vidíme postupnou proměnu nevinné dětské oběti, která se postupně mění v toho, kdo sám koná tak, aby přežil, aby již netrpěl. A tím, jak se postupně mění z oběti v malého agresora, mění se i přístup okolí k němu samotnému.

Myslím si, že není podstatná míra krutosti, ani není nutné být naštvaný či cítit nenávist k postavám či k naší minulosti, ale spíše pochopit a procítit to, co je za tím vším. Nikdo není krutý bezdůvodně, nikdo není viník, ale vlastně jen samotná oběť.

Možná, že takto bychom se chovali všichni, kdybychom se narodili do této doby, kdybychom nezažili nikdy lásku, ani naději, kdybychom neměli možnost pocítit, že žít se dá i jinak, než tak, jak předkládala doba minulá (v určité době, na určitém místě, v určitém prostředí). Možná je to i zamyšlení nad námi samotnými, jestli s tím, co dnes víme, se chováme vždy nejlépe.

To, jestli jsme my "lepší" než předchozí generace, se teprve ukáže. Já věřím, že lepší nebo horší, není nikdo, že jen doba, okolnosti a to, co my sami si o sobě myslíme, jak se vidíme, jak v sobě dokážeme procítit lásku, soucit, vděčnost, moudrost, vyspělost, tak dokážeme měnit i naši budoucnost. A pak i naši předci nežili a netrpěli nadarmo. I když vlastně netrpěli nadarmo, byli tu pro svůj růst a díky jejich životům, jsme tu dnes my.

Tohle není recenze na film, ale zamyšlení se nad tím, že pokud neznáme plně minulost našich předků, ani našich sousedů, nemáme nikdo z nás právo kohokoliv soudit. Jediné, co můžeme, je respektovat plně život každého z nás a řešit hlavně jen sami sebe.

Po tomhle filmu jsem plně pochopila a přijala své předky, a procítila neskutečnou vděčnost a lásku k nim. Plný respekt a obdiv k jejich životům a jim samotným (i sobě samotné). Tento film mi paradoxně přes svou "krutost a bolest", přinesl tolik lásky a naděje, jako žádný jiný. Určitě ve mě bude ještě dlouho doznívat a přineseme i další vhledy a úhly pohledu. Jediné co mohu říci je, že tohle není jen obyčejný film, tohle je duchovní poselství - tohle je samo SMÍŘENÍ. A já za něj děkuji.