Nechme věci, ať se stanou …

Já vím, neradi to slyšíme, že se něco stane samo a bez nás. Ale on ten pocit, že bez nás to nebude, je opravdu jen naší iluzí z pozice strachu. Zkusme si někdy ulevit, zkusme si zjednodušit život, zkusme prostě už vystoupit z toho starého systému domněnek a přesvědčení, kterého se stále pustit úplně nechceme.

Stále více se nám ukazuje, že to, jak jsme doposud žili a ovlivňovali náš život, není udržitelné. Tlačí to na nás ze všech stran. Myslíme si, že to dělají ti druzí. Rodina, děti, manžel nebo partnerka, kolegové v práci, šéf, vedení, prodavačka, na poště..

Ale to nedělají ti druzí, to si vytváříme my sami. Stále věříme, že svět je zlý, nespravedlivý nebo snad nedokonalý, a že my jsme snad jediní ti lepší. Zklamu nás, ale to neznamená, že se budeme zase vinit a litovat. Bože chraň:)

Je to proces, proces, který jsme si vybrali, který jsme si naplánovali a nyní se nám děje. Tento proces nás vede k sobě, do svého srdce, ke své síle a svobodě bytí. A protože naše mysl byla v tomto starém systému a vzorcích dlouho, a protože naše tělo má tyto záznamy v buňkách, tak proces změny je někdy prostě bolestnější než by musel.

Protože my zatím dokážeme jít do svého srdce a k vlastní hodnotě jen přes opak toho, kam směřujeme. My vytváříme pocity zla a dobra, temného a světlého. Protože jsme mezi prvními a tak "prorážíme" a tvoříme novou energetickou stopu, a tak nevíme , co to je, nerozumíme našim stavům mysli a těla. Protože si stále vytváříme vzorce složitosti, náročnosti, problémů a strachů.

Uvedu jeden vyzkoušený a prověřený úhel pohledu:)

Pokud se nebráníme, pokud propouštíme, pokud přijímáme, pokud si uvědomujeme, kdo doopravdy jsme, a že jen to, že jsme - stačí, že být tady a teď, je náš jediný úkol, celý proces se pro nás stává lehčí, jemnější, rychlejší...

A po každém takovém procesu je také připravena odměna v podobě nového daru - moudrosti - lekhosti a větší hloubky bytí. Větší míry sebelásky a svobody.

Odhazujeme jednu masku (vrstvu) za druhou, jdeme do otevřeného srdce krok za krokem. Odhazujeme staré vzorce, co nám již neslouží, které již nechceme. Začínáme se mít mnohem víc rádi, respektovat se, oceňovat se, pečovat o sebe, o své pocity a své tělo.

Najednou k vlastní sebelásce nepotřebujeme potvrzení ostatních zvenčí, najednou nepotřebujeme řídit a kontrolovat ostatní a naše konání, abychom pocítili vlastní hodnotu, najednou nepotřebujeme nic zvenčí, protože máme vše uvnitř sebe sama.

A najednou se rozhodujeme srdcem, posloucháme plně svou intuici, najednou nemáme strach, najednou se necháme vést životem a důvěřujeme celému procesu. Najednou nám stačí vědomí toho, že jsme, že "jen" tím jsme nejdůležitejší bytostí v celém vesmíru.

Najednou máme dostatek odvahy a necháváme věci ať se stanou. Najednou se necháváme vést životem, plujeme na vlně bytí a s láskou k sobě, k životu, k samotnému bytí si užíváme a radujeme se nad tím, kdo jsme a co se kolem nás děje "jen" pozorujeme.

Tvoříme svůj život tím, že necháváme vše, ať se stane a zapojujeme se jen tehdy, když cítíme, že chceme, že nás to naplňuje, že nás to baví, že nás to utváří...

Někdo to již takto pociťuje, někdo to již takto dělá, někdo jen cítí, že by to tak chtěl, někdo si klepe na čelo, že je to nemožné, a někdo to ani nedočetl až sem, protože ho to naštvalo již na začátku:) Je to jedno, protože všechno je v pořádku a tak, jak má být. A v tom je to kouzlo, v tom je ta skutečnost, že vše je tak, jak má být.

Máme vždy jen dvě varianty, buď se bránit a jít sami proti sobě tím, že chceme zůstávat ještě v bolesti a starém systému, nebo to už pustíme a necháváme plynout.