Nejde o moc programů, ale o to jakou moc jim přisoudíme. Konec programů.

A myslím, že už je na čase, programům tu moc nedávat vůbec žádnou, ale nechat si ji pro sebe. Vždyť život je dokonalý, jakmile si ho vezmeme zpět, vidíme jeho krásu. A nyní na to máme sílu, podporu a ty, kteří to zvládli před námi. Je tu vědomí toho, že jsme vzešli ze světla a do světla se navrátíme.

Nechme se vést svým srdcem, svou vírou v dobro, svou důvěrou v dokonalý vesmír a život. My jsme totiž celý vesmír, který máme každý z nás v sobě. Jak moc máme rádi sebe, tak rádi máme i všechny a všechno okolo. Jen láska a harmonie mají moc vysvobození. 

Co přináší za cíl pro některé z nás ještě náročná doba? Konec programů. Konec všeho starého a nefunkčního. Je to proces obnovy, změny, přechodu do nového bytí z pozice Vědomí. Vstup do Vědomí znamená zbavení se utrpení a bolesti. A to je jediná cesta k naplnění. 

Nastupuje cesta harmonie a lásky ze středu každé lidské bytosti, tedy každého z nás.

Vnímat současnou situaci jako něco úžasného a nádherného, asi většině z nás ještě nepůjde, ale věřme, že je to dokonalé, jak jen je to možné. A to, co se nyní děje nás má provést změnou k mnohem lehčímu a naplňujícímu životu. Ruku na srdce, kdo jsme schopen tuto dokonalost vnímat, ale také ruku na srdce, kdo bychom si nepřál žít naplňující a šťastný život? Tak teď máme příležitost.

Někdo z nás se ještě starých programů nechce vzdát, strach a síla myšlenek je silnější. A proto nám tato energie okolo koronaviru má pomoci vše staré opustit. Také máme každý svůj čas, vše se děje samo. 

Jak z toho starého systému ven? Jak nejjednodušeji tímto procesem zhroucení starého a přechodu do nového projít? Přijměme to. Přijímejme vše, co nám přichází. Snažme se nereagovat hned přes emoce, ale zastavit se, nadechnout se a jít do svého středu - do svého klidu a pak z této pozice jen pozorovat, co se děje. 

Věřme, že jsme vedeni jen tehdy, pokud to dovolíme. A přijmout změnu do svého života možná někdy stojí slzy, bolest z hloubi duše, ale proces přijímání vede k uvolnění a skutečnosti, že takto přijatá bolest, se již nevrátí a nastává uvolnění.

Takže budeme se pořád trápit a točit se v kruhu, nebo již vystoupíme? Stačí si to jen přát, přijímat vše co se děje a zaměřovat svou pozornost na lásku a harmonii.  

Tato slova berme jen jako slova, která námi projdou. Nijak je nehodnoťme, nerozebírejme, nesnažme se, jen je nechme sebou projít. Stejně se to vše děje samo, a my stejně zareagujeme, jak máme tady a teď. Nic není špatně. Nedaří se nám být v klidu, tak nebuďme, klid přijde časem sám, až se mysl a staré programy unaví. A ony se unaví.

Čím více budeme propouštět, přijímat a nechávat sebou vše projít, tím méně budeme pociťovat tlaky, utrpení, strachy.. jen přes přijímání lze dojít do Vědomí, které již neprožívá utrpení, ale je nad tím vším a zároveň ve středu toho všeho.  

Projevený svět, ve kterém se nyní pohybujeme, je o dualitě. Dualita je o stavech nahoru a zase dolů, utrpení a pak zase radost, ale naším cílem je dostat se do stavu vnitřního naplnění a harmonie a to lze jen přes opuštění starých programů a přijmutí systému nového. Systému, který netvoří dualitu, ale který je v harmonii a lásce nad tím vším a zároveň v jejím středu.

Tento stav ale neznamená neprožívání pocitů, ale naopak prožívání hlubokých pocitů harmonie, radosti, opravdovosti, milosti, blaženosti, slovy to nelze popsat, lze to jen žít... Je to stav klidu a naplnění z té nejhlubší roviny bytí, vlastně nebytí:)

Přijměme jen to, že je čas tvořit nový život, nové bytí s pozice vědomí koho, kdo doopravdy jsem a jak chci žít na planetě tady a teď. A že vše je možné a je na mně, zda to bude z pozice harmonie a lásky, nebo ... 

Mám nás ráda!