Největší poklad najdeš v přítomnosti

Jen když jsi v přítomnosti a staneš se pozorovatelem, sleduješ a pozoruješ teď a tedy, vteřinu za vteřinou, zažiješ největší harmonii a rovnováhu a zároveň se stáváš součástí dobrodružství života. Překvapí tě, nakolik je to zábavné, akční a kolik se toho děje právě teď a tady. Je s podivem, že ve spěchu se neděje nic zajímavého, to nestíháš nic sledovat, ale v přítomnosti zažíváš a prociťuješ ten pravý život. Život do všech detailů a jeho krás.

Byla jsem workoholik, takže vím, o čem mluvím. Jsem vděčná za tuto zkušenost, protože bez ní bych nevěděla, jaké to je nespěchat. A jedno vím jistě, nespěchat je to nejlepší, co mě mohlo potkat, i když mi to musela přinést vážná nemoc, abych to pochopila.

Proto jsem napsala tento článek, abyste to stihli třeba dříve, než přijde vážná nemoc, protože máme snahu si myslet, že nás se tohle netýká, my to máme pod kontrolou, nebo ono se jí to říká, ale já nemohu přestat, protože za mě to nikdo neudělá. A podobné srdceryvné výmluvy, strachy a představy vlastní výjimečnosti.To jsou staré vzorce strachu a na to už nejedeme:)

Vím, o čem mluvím. Taky jsem si myslela, že když to neudělám já, tak to neudělá nikdo. Že já to udělám nejlépe sama, protože ostatní nejsou tolik pečlivý a nemají tolik zodpovědnosti. Další "skvělá" moje představa byla o mé nepostradatelnosti či toho, že mě ostatní potřebují a já jsem tu pro ně. Blbost, blbost a ještě jednou blbost.

Ať už byla pravda někde uprostřed, a dnes by ještě mé ego klidně řeklo, že na tom bylo něco pravdy, ve skutečnosti to byla jen moje představa a vnímání mé hodnoty - vlastně nehodnoty. Myslela jsem si tehdy, že to, co jsem, je to, jak mě vidí druzí. Že když budu plnit úkoly na 100%, že když budu přátelům k dispozici na 100%, že když budu milá na 100%, že to je má podstata, to je má sebehodnota - to jsem já. Jak jsem se mílila.

To, co si o mě ostatní ve skutečnosti mysleli, nehodnotím, protože to není důležité, důležité je podle mě to, co si o sobě myslíte vy sami. A víte co, neměla jsem se ve své podstatě ráda, měla jsem se ráda, jen když jsem byla užitečná druhým, ale mě samotnou, jen jako lidskou bytost, jsem vlastně moc ráda neměla. Byla příliš nedokonalá.

Kdybych to řekla někomu tenkrát, třeba by nechápal, protože měl ještě menší sebevědomí než já, ale je to tak. Neznala jsem svou hodnotu, nevěděla jsem, že už jenom tím, že jsem, jsem dokonalá. Dokonalá ve své nedokonalosti, jsem jedinečná, jako každý z vás. Každý máme jiné otisky prstů, jiné obličeje, těla, hlas, oči, každý jsme jedinečný originál, a každý z nás máme svou hodnotu už jen tím, že jsme.

Ve starém systému nám byly dány vzorce ne sebe lásky, ne sebe hodnoty, ne sebevědomí, ale to už nyní neplatí. Nyní jsme samostatné, dospělé bytosti a je jen na nás, jestli chceme být oběť, nebo tvůrce. Odpusťte a opusťte už minulost, neslouží vám, už ani neexistuje, ta byla a už nikdy znovu nenastane. Budoucnost stejně neznáte, tak co vám zbývá? To nejlepší a to, co nejlépe slouží pro šťastný a radostný život podle nového systému - a to je přítomnost. Tady a teď!

Pro méně chápavé do vysvětlím:)

Vždy, když se naladíte na tedy a teď, na přítomný okamžik, tak vypnete najednou myšlenky a strachy, protože přítomnost nezná tyto pojmy. Přítomnost zná jen pocity. Být v přítomnosti vás napojuje na vaše srdce.

Jak si to navodit? Přes fyzické tělo je to asi pro začátek nejrychlejší. Když vám nejde naladit se vědomě, tak si vyberte předmět ve vašem okolí, ten předmět ohmatejte, pak si ho prohlédněte detailně očima, zkuste ho očichat, pak ho očichejte a nakonec ochutnejte, stačí olíznout, takže nyní již víte, že je dobré zvolit něco, co byste i rádi ochutnali:). A co se stalo? Jste v přítomnosti. V tu chvíli jste se dostali do tady a teď. Samozřejmě, že nemusíte dělat všechny tyto činnosti najednou, ty jsou pro opravdové zarytce v minulosti, stačí třeba jen fyzicky procítit rukama něco hmotného, nebo se detailně zadívat na něco vedle vás. Prostě zpřítomnit se!

Párkrát to takto uděláte a časem to již nebudete ani potřebovat, bude vám stačit si uvědomit tady a teď a už tam budete. Nežijte v minulosti, škodíte tím jen sami sobě, nikomu jinému. A upínat se jen na budoucnost? Vždyť ani nevíte, jak dopadne. Tak proč se tím zabývat dopředu. Užívejte si přítomnost, ta vede ke štěstí:)