Odpusťte a budete milovat život jako takový

Ano, pro mě je nejdůležitější život jako takový. Je jedno jaký je, stejně nakonec záleží, z jakého úhlu pohledu na něj nahlížíme. Protože dobro a zlo vlastně neexistuje, záleží jen, jak na tyto tzv. protiklady nahlížíme my sami.

Za prvé, dobro bychom si neuvědomovali, kdybychom nepoznali zlo. Bez temnoty není světlo.

Za druhé, co je vlastně zlo? Je to jen naše vnímání daného skutku, ale když nevíme, co za ním je, proč ho daná osoba páchá, proč máme hned potřebu soudit a domnívat se, že víme, co je to za čin a proč je konán? Proč hned víme, jak to druhý myslel a co nám chtěl způsobit. Opravdu to vidíme správně?

Je více způsobů, jak se na to dívat. Jedna z možností je přes minulé životy, pokud v ně věříte. Další možnost je přes vědomí, že pocházíme z jednoho zdroje, a že jsme si vzájemně vybrali naše role zde na zemi tak, abychom se vzájemně učili a ovlivňovali. A jakou roli máš třeba ty? Další možnost skládačky je třeba jen pouhé zjištění, že zloba, závist, neodpuštění, škodí jen nám samým, a dokud neodpustíme, jsme na tom biti jen my.

Co když je to z minulosti

Co kdybychom si uvědomili, že i mi jsme v minulosti - v minulých životech konali tzv. zlo. Že jsme byli ti, na druhé straně? A co dnes. Jste bez viny? Děláte vše správně, konáte neustále dobro?

Možná budete tvrdit, no ano, nejsem dokonalý, ale tohle bych nikdy neudělal. Ale co když jste to již v minulosti udělali? Třeba jste se narodili do jiného prostředí, třeba jste jako děti byli týraní a nikdy jste nepoznali lásku a citlivost a pak se stali těmi, kteří páchají tzv. zlo. Nebo jste se v minulosti narodili jako menšina, někdo jiné barvy pleti a zažívali tyranii a tzv. zlo na sobě. Nebo... těch možností je tolik a také jich bylo tolik. A vy stále máte potřebu soudit a vidět chyby jen na ostatních.

Co když je to naše role

Nebo si představte, že je to vaše role, být ten ublížený, ten který zažívá pocit chudáka, nebo toho, komu bylo ublíženo, a ten druhý, i když vás ve skutečnosti (ve zdroji) miluje, si vybral na zemi roli "Jidáše", toho, kdo vám ublíží. Co když máme všichni své role, které zde máme hrát.

A proč hrajeme tyto role? No, protože se z nich učíme, protože díky nim rosteme. Pokud vás někdo ponižuje a posmívá se vám, většinou má nízké sebevědomí a učí vás tím vlastní sebe hodnotě a lásce sám k sobě. Pokud vás někdo pomlouvá a soudí, je to třeba tím, že si potřebuje ještě vyřešit strach z vlastního života a svou sebe hodnotu a tak žije raději cizí dramata. Vás naopak učí odpouštět, nesoudit a vážit sám sebe. A tak bych mohla pokračovat. Jsou to naše zrcadla, bez kterých bychom se neposouvali dál, bez kterých bychom se nemohli vyvíjet a sami nalézat svou vlastní láskyplnou cestu.

Co když to škodí jen nám samým

Možná jste to vy, kdo nechce odpustit ostatních jejich chyby. Žijete stále z pocitu rozhořčení a zloby vůči někomu, klidně i hodně blízkému, komu nemůžete odpustit. Vidíte před sebou viníka. Vy jste bez viny, vy za nic nemůžete, to on, jen on je ten, který se chová špatně, kdo vám ublížil, kdo je ten špatný. Možná máte ze svého úhlu pohledu pravdu? Ale jediného, koho to sžírá, jste vy sami.

Zkusím uvést příklad, abyste pochopili, že jedinému, komu neodpuštění škodí, jste vy sami. Zkuste si ve svém okolí vybavit osobu, která také nikdy neodpustila. Někoho, o kom víte, že nebyl schopný nikdy odpustit? Jak vypadá? Jak se cítí? Je šťastný? Je zdravý? Jak na vás působí? Chtěli byste být jako on?

Neodpuštění ničí duši, ničí jen toho, kdo neodpustil. Neodpuštění sžírá za živa celou vaši bytost. Ten, komu nebylo odpuštěno, o vašich pocitech většinou neví.

Pokud chcete žít šťastný a láskyplný život, musíte se naučit odpouštět a budete muset odpustit! Odpustit všem, ke kterým cítíte nějakou zášť, zlobu, tlak a hněv. Odpustit jim jejich "hříchy" protože vy nevíte, proč to udělali. Třeba měli smutné dětství, nebo to ani nemysleli špatně nebo to neudělali schválně. Nebo, i udělali, ale byl to jejich úkol, jejich cesta. Vaše cesta je jiná. Vaše cesta je cesta velkorysosti, cesta lásky a cesta odpuštění, pro vaše vlastní dobro a budoucí prospěch.

Chcete žít spokojený a šťastný život? Naučte se odpouštět. Jak to uděláte, je na vás. Najděte si svou cestu odpuštění, ale naučte se to, pro vaše největší dobro.

A připravte se na to, že až se naučíte odpouštět ostatním, tak vás čeká vyšší lekce, a to odpustit sám sobě. Někomu to jde lépe a někdo má největší problémy, právě s tím. Protože pokud chcete milovat život sám, tak odpuštění je cesta k překonání strachů a překonání strachů vede k novému životu. Životu v lásce, radosti a soucitu:)