Proč se řídit srdcem a poslouchat svůj instinkt?

Tím, jak proléčíme svá srdce a začneme slyšet jeho vibraci, začínáme se měnit i ve vztahu sami k sobě a k okolí. Najednou nám více záleží na nás samotných, na tom co jíme, jak se cítíme, jestli jsme šťastní. Najednou více než kdy předtím, cítíme své pocity a záleží nám na nich.

Jako by jsme byly v hloubce našeho vnímání sebe sama a svých hodnot. Najednou začínáme čím dál, tím více toužit po tom, žít život podle sebe a ne podle vzorců, které nám byly od mala vštěpovány. Dochází nám, čím dál - tím více, že se máme rádi.

A když se člověk má rád, tak začne více vnímat své tělo, své potřeby, své vnitřní Já. Prostě slyší své srdce a to ví přesně co chce, jak to chce a s kým. Takže se začínají ukotvovat tyto pocity a my je začínáme nejen cítit, ale i slyšet, začínáme se s nimi vyrovnávat a přijímat je do svého života.

Najednou nám není jedno, co jíme, najednou nám není jedno, co a kde nakupujeme, najednou nám není jedno, s kým se setkáváme, najednou nám není jedno, jak žijeme, kde pracujeme a kam svou energii vkládáme, komu a kdy. Najednou je pro nás důležité poslouchat své tělo a jeho potřeby od spánku, přes pohyb až po výkon. Najednou si sebe víc vážíme a tím získáváme stále více uvědomnění, že chceme svůj život žít jinak a plně podle sebe.

V tomto procesu pozor na duchovní ego. To, že to tak máte vy, je skvělé, ale není vůbec vaším smyslem života, cpát tyto své postoje ostatním s tím, že se musí změnit a mít to stejně. Respekt k životu druhých je velkým pravidlem. Opět byste se mohli dostat do odporu a to přeci nechcete:) To, že vy to vidíte takhle je sice fajn, ale ono se to může ještě několikrát změnit a hlavně se to i mění.

Jste nyní někde, ale to neznamená, že za měsíc nebo za rok to budete mít stejně. Je to jen jedna fáze vaší evoluční cesty, takže pokoru, vděčnost vážení, lásku a soucit nejen sobě, ale i ostatním.

A pro ty, kteří mají ještě stále pocit, že instinkt neslyší, není to pravda, jen ho necítí. Ale ani to není pravda, ty ho cítíš, ale nerozeznáš. I když ani to není pravda, ty ho nerozeznáš jen na určité úrovni svého vědomí. Nic není špatně, nic není chyba, vše je tak, jak má být. Když pochopíte, že jsme přesně tam, kde máme teď být, uleví se nejen nám, ale i všem okolo:).

Tak víš co, nehledej instinkt, zkus se třeba naladit na Slunce a to ti s tím pomůže. Zkus se zkrátka naladit jinak.

Jestli dnes slunce svítí, tak jdi ven. Pokud nesvítí, představ si ho ve své mysli. Velké zářící hřejivé slunce, aspoň několik minut si stoupni do jeho záře a nech jej sebou prostupovat. Představ si sebe, jak s ním mluvíš, řekni mu, co tě nyní trápí, všechno mu vypověz. Bude tě pochlouchat a nebude ti do toho vstupovat. Až později, když mu vše vypovíš a budeš mít otázku, řekni mu ji, zeptej se. Odpoví ti hlasem tvým. A můžete i polemizovat, hádat se, bavit se jako přítelkyně. Když to nezkusíš nenastane průlom. Pokud to uděláš - očekávej velký posun duše.

Nejde to na poprvé, ani na podruhé? Tkaničky ses taky nenaučil zavazovat hned, takže to zkoušej, uč se trpělivosti:)