Skutečnost je vytvářena z různých úhlů pohledu

Mohu směle prohlásit, že pravda neexistuje, jsou to jen různé úhly pohledu. Pokud toto pochopíme, přestaneme soudit ostatní i sami sebe a velice se nám uleví. Celkově si zlehčíme vlastní bytí. I všechny mé články jsou jen jeden úhel pohledu.

Známe to všichni, a je to zcela přirozené, že to, co vidíme, slyšíme a celkově vnímáme, sledujeme a vyhodnocujeme z našeho úhlu pohledu. Tím si vytváříme vlastní závěry. Ale je to skutečnost? Ne, je to jen náš úhel pohledu na danou situaci, předmět či zážitek. Nikdy není daný pohled stejný. Kolik lidí, tolik pohledů a tolik vyhodnocení dané situace či věci. Proto je zřejmé, že pravda neexistuje, a vše co vnímáme, jsou jen naše vlastní vyhodnocení.

A jak víme, že náš pohled je ten správný?

Nevíme, je to jen náš úhled pohledu, podle našeho - v ten okamžik prožívaného rozpoložení, naší nálady, našeho vnímání dané situace, ale i toho, koho se situace týká, ale také to, zda nám situace třeba nepřipomíná náš vlastní zážitek, reakci, nebo dokonce informaci z minulosti zakódovanou přímo v našich buňkách, nebo naučený vzorec starého programu. Takže náš pohled není reálný, je to jen náš vlastní pohled, který vznikl na základě naší přítomné enegie. Pocit a závěr z dané situace nám má, říci něco o nás samotných, má nás posunout dál.

Jak mě může situace a můj pohled na ni (ať už pozitivní či negativní) posunout?

Pozitivní a negativní situace také ve skutečnosti neexistuje, je to jen náš úhled pohledu. Co je negativní a co je pozitivní, kdo to určuje?

Určujeme to my sami a naše úroveň vědomí. V určité úrovni vědomí již nahlížíme na tzv. negativní situaci jako na zkušenost, kterou vítáme pozitivně, protože nám dovoluje, uvidět to, co nás blokovalo. A samotné uvidění - tzv. rozkrytí dané situace, nás posunuje, čistí a mi se po jejím propuštění, dostáváme k větší lehkosti a radosti.

A to je také jeden z důvodů, proč tu jsme. Proto se dá vlastně říci, že negativní vnímání je vlastně lepší, než ta veskrze pozitivní. Pozitvní vnímání nás uvolňuje, harmonizuje a je to stav, ke kterému směřujeme, ale bez rozpouštění tzv. negativních zkušeností, se nedostaneme k tomu pozitivnímu. (tedy v některých případech samozřejmě i tak dostaneme, ale my se bavíme z pohledu určitého stupně vědomí:)).

Co je to ten stupeň vědomí? A kde jsem já?

Jsme přesně tam, kde máme být, to za prvé. Pokud připustíme, že jsme vedeni přesně tou rychlostí a způsobem, který jsme si, nejen sami připravili, ale který si i sami řídíme, je to jen a jen na nás, jak rychle se budeme posouvat na naší cestě životem. Je to o naší odpovědnosti, vzít život do svých rukou, a začít žít podle sebe. Již to není o někom, kdo nám vše tzv. vytáhne, vyčistí a my budeme najednou šťastní. Je to o vlastní práci na sobě.

Samozřejmě, že není jednoduché se posouvat sám, když jsem v nějaké úrovni vědomí, kde jsem "ještě" v hlavě a srdce napřímo necítím a nemám plnou důvěru ve vesmírné zákony, není na škodu, najít si spolupracovníka. K tomuto účelu jsou tu tzv. terapeuti a lidé, kteří jsou "uzpůsobeni" k tomu, aby se dokázali s vámi spojit na úrovni srdce a spolu s vámi projít dalšími kroky vpřed. Postupně, krok za krokem tak, jak jste na to připraveni.

Kolik práce mě ještě čeká?

Každého tolik, kolik potřebuje. Je to opět individuální, není to pro všechny stejné. Každý máme svůj vlastní příběh, své vlastní zkušenosti, své vlastní buňky a vlastní energii. A proto je dobré neřešit, kolik mě toho ještě čeká, ale pokud se rozhodnu pro tuto cestu, tak jí brát jako dobrodružství, jako mou cestu vlastního vývoje, cesty vlastního příběhu, který mě obohacuje a baví.

Uvědomme si, že život je radostná, dobrodružná a láskyplná cesta, která je z určitého úhlu pohledu to nejkrásnější, nejdůležitější a nejúžasnější, co nám může být dopřáno. A tato cesta je přesně připravena pro každého z nás tak, abychom si ji dokázali vychutnávat a otevřeli svůj neomezený potenciál tady a teď.

Jak fungují terapie k otevření vlastní síly?

Jsou lidé, kterým stačí jedno sezení či pár, a jdou svým životem sami. Někteří potřebují setkání častější, protože jejich duše si to tak naplánovala, někteří mají intervali sezení po půl roce či po roce, a další to mají zase jinak. Každý má jinou cestu, tu svou. V tom je ta nádhera a jedinečnost.

Někdo nepotřebuje žádné léčitele či terapeuty, někdo zase potřebuje regresivní terapie apod. Nic není špatně, jen doporučuji volit množství a způsob terapie, která s vámi souzní a rezonuje.

Vnímám více lidí, kteří mají za sebou tolik seminářů, terapií a dokonce různých zasvěcení, kdy na to ještě ani nebyli připraveni, že si s tím pak nevědí rady, a někdy jim to dokonce brání v dalším posunu. Pak musíme hledat cestu zpět, abychom se vrátili na rozcestí, kde se vydá dotyčný svou vlastní cestou bez těchto zasvěcení a informací, které spíš vytváří v hlavě zmatek a brání přímé cestě k srdci. Ale i to samozřejmě má řešení, jen je dobré, a zejména v této době - hledat spíše terapie k navrácení vlastní síly, než si ji nechat brát nějakými guru či někým, kdo vám slibuje zázraky a rychlost.

Vše má svůj čas

Protože my sami máme každý svůj čas - naše duše, naše buňky a naše tělo má svůj čas. Ne ten, kterým se řídíme podle starých programů (čas na práci od od, čas na jídlo, čas na zábavu, čas na rodinu,..), ale čas v synchronizaci s námi samotnými, v napojení na matku Zemi, na Vesmír a naše těla. Dokud se ho nenaučíme vnímat, respektovat a poslouchat, jsme otroky starého programu. Tento čas řídí naše posuny, životní situace a etapy. Proto je dobré důvěřovat tomuto času a tomu, že vše se děje, jak má.

Záměrem tohoto článku je uklidnit a harmonizovat naše plutí životem. Odkrýt možnost, že vše, co se nám děje, je naše, a že vše co je naše, můžeme vyřešit jen my sami. A proto přeji nám všem, abychom již vzali život do svým rukou, a hledali řešení a cestu u sebe, v sobě a vězte, že ji tam máme každý. Hodně síly!