Skutečnost nelze vidět, ale jen cítit

Už víme, že svět ve kterém žijeme, je odrazem toho, jak a co si myslíme. Už víme, že jsme jednou částí něčeho, co nazýváme jednotou, vědomím, Bohem, zdrojem, nebo vesmírem, apod. Už víme, že jsme víc, než jen tohle tělo. Víme, že chceme žít šťastný a spokojený život. Ale co ještě někteří z nás nevědí, je jak. Odpovědí na JAK je právě SKUTEČNOST.

A skutečnost je láska. Láska, kterou cítíme, když se vše ztiší. Láska, kterou vnímáme, když zpomalíme. Láska, která nás obklopí, když spočineme v přírodě a necháme se vtáhnout do jejího světa. Láska, která nás prostoupí, když se propojíme s živlem (vodou, větrem, ohněm či zemí). Láska, která je všudypřítomná, když máme otevřené srdce a strach se proměnil ve světlo. Láska, která koluje naší krví a kterou jsme prostoupeni celou svou bytostí, neboť my jsme láskou.

A pokud jsme láskou, tak jen láska je součástí našeho světa, projevem naší mysli a vnímání našeho srdce. Není pak nic jiného než bezpodmínečná láska, která nejen hory přenáší, ale otevírá i další srdce.

Jednou procítíme naplnění láskou, které přetéká, a je jí tolik, že může naplnit celý vesmír. Jsme transformátorem, katalyzátorem lásky, která nemá hranic, ani omezení. Báli jsme se cítit lásku, báli jsme se ukázat, kdo ve skutečnosti jsme, ale nyní, kdy jsme rozpustili strachy a víme, že jsme neustále chráněni a milováni, není nic čeho se obávat a proč nenechat srdce otevřené a vroucí.  

Srdce je víc, než naše pumpa, náš orgán, kterým protéká naše krev, je to něco, co pohání náš život, co otevírá komnaty poznání a energetické přeměny. 

Je to něco, co lze cítit, vnímat, projevovat, propojovat, ztišit, rozdýchat, rozdmýchat. Je to něco, co nemá konec ani začátek, co prostě je a je na nás, jaké to bude. Jakou to bude mít moc, sílu, rozsah, možnosti. Srdce je něco, co roste spolu s tím, jak roste naše duchovní poznání.  

Skutečnost není totiž to, co vnímáme jako realitu. Pokud ještě vnímáme život myslí ve starých programech a naučených vzorcích, vidíme jenom iluzi. Skutečnost nelze vidět očima, skutečnost lze jen cítit srdcem.

Ve skutečnosti nejsme  dělání, nejsme osobnost, nejsme funkce, role, představy, povolání, ani nálepka jako muž, žena, matka, otec, sestra, bratr, syn, dcera, rodič, milenec, apod. Můžeme se tady a teď prohlásit maximálně za lidskou bytost. 

Situace, emoce a lidi přichází a odchází, myšlenky proudí v éteru a některá se vždy zachytí v naší mysli, naše touhy se mění podle momentální situace a nálady, ale to, jak se cítíme, je čistě na nás. Štěstí nebo utrpení? Pozitivní nebo negativní? Dobro nebo zlo? Světlé nebo temné? Dualita nezmizí, na ní je postavený náš projevený svět (tzv. realita), ale na nás je, jak se cítíme. Jakou chceme skutečnost.

Ve skutečnosti jsme energie, která si volí, jaký bude její život. Pozitivní, nebo negativní. Volba je na nás, vše ostatní se děje samo!