Současné energie jsou těžké, ale lze je odlehčit?

My všichni vnímáme probíhající změny, které se v současné době dějí, a které nás vedou více k sobě, ke své prapodstatě, ke svému srdci, k sebelásce a k vlastní hodnotě. Prostě ty naše srdce je potřeba otevřít, ať už chceme nebo ne. Čím méně se bráníme, tím lehčeji proces probíhá. Ale v tom "papiňáku" jsme nyní všichni.

A jak nejlépe otevřít lidská srdce? No přece přes tlak, bolest a někdy i nemoc. Vybraná tzv. otevírací varianta života, která se týká každého z nás, je různá a vždy podle toho, co nás nejlépe "otevře", co nás nejvíce rozvibruje, co nás nejrychleji probudí a donutí ke změně úhlu pohledu. A týká se to nás všech - nejsme v tom nikdo sám.

Jen někdo si tyto transformační energie uvědomuje, přijímá je vědomě a jde tím pádem lehčeji, a někdo se ještě brání a proces tím jen oddaluje a prohlubuje jeho sílu a tlak.

Nakonec jdeme všichni do jednoduchosti  a radosti bytí, ale než toto nastane, tak musí být "očesáno" vše, co takové jednoduchosti života brání. Takže moje rada opakovaně zní - pouštět, přijímat, propouštět, nechat sebou projít, netlačit, nekontrolovat, nesoudit, nehodnotit, jen důvěřovat procesu a jeho dokonalosti v tom nejlepším pro každého z nás.

Jsme vedeni dovnitř sebe sama, jdeme pozorností dovnitř ke svým pocitům, svému vnímání, svému bytí tady a teď. Co nejméně řešme ostatní a soustřeďme se sami na sebe. A stále si uvědomujme, že to, co se nám děje tzv. negativního zvenčí, je naše, ne toho druhého. Ten druhý nám jen "zrcadlí", pomáhá uvidět něco, co my sami nechceme vidět, přijmout a propustit. Nehodnoťme, nesuďme, jen pouštějme.

Narazila jsem teď na pěknou radu, jak můžeme rychle odstranit negativní myšlenky, které některé z nás mohou ještě atakovat. Jednoduchý návod zní, pokud máme myšlenky, které nás odvádí od skutečnosti, jen řekněme: "další". A uvidíte, jak mysl nebude vědět, co s tím. Někdy začne posílat další myšlenky, jednu za druhou, ale jak řeknete opět "další", každá mysl se jednou unaví:)

Tohle je prostě proces, který nás vede k sobě, ke své prapodstatě, ke svému srdci a buďme vděční za možnost tohle žít a prožívat tady a teď, protože časem spatříme tu nádheru a dokonalost celého řízeného procesu.

Řešme jen sebe a své procesy, změny, posuny, přijímání, propouštění a veškerá transformace se tím zlehčí. Pokud přijmeme naše pocity jako ukazatel, pokud si dovolíme vlastní pocity, emoce, tak se náš proces stane "průtočným" a masky se začnou odlupovat.

Celý proces se netýká jen nás samých, ale i našeho rodu, starých vzorců, které nyní propouštíme a měníme v nové vnímání a bytí. Odkaz předků, kteří přežili pro pokračování rodu, a díky kterým jsme tady a teď, je otištěn v našich buňkách, a i tyto vzorce nyní propouštíme.

Celá naše těla, "všechna" naše těla se mění a transformují spolu s myslí a musím říct, jakou vděčnost a pokoru cítím k tomuto procesu a jsem nadšená, když vidím, jak jdeme krok za krokem dál a lépe, jak už víme, kdo jsme a kým si volíme být, a když vidím, co nás čeká.

To, co tvoříme myslí, to se nám děje i v životě. Proto nechme to na vesmíru, nechme to životu a prostě to přijměme. Nyní, kdy stoupá tlak na naši autenticitu, na naši prapodstatu, kdy propouštíme své masky, dovolme si cítit se tak, jak se cítíme, být takový, jací jsme a o to lehčeji se nám půjde.

Nejdůležitější o co tu jde, je být čistá lidská bytost a změnit myšlení, změnit úhel pohledu. Začít žít podle srdce (Ducha) a ne z pohledu mysli. Mám dennodenní důkazy toho, jak jen tím, že důvěřujeme procesu, otevíráme svá srdce a zároveň si uvědomujeme svou hodnotu a přijímáme svou sebelásku, se stáváme silnějšími a spokojenějšími bytostmi.

S radostí pozoruji náš všechny, jak jdeme tímto láskyplným procesem a odhazujeme jednu masku za druhou. Stáváme se svobodnými bytostmi. Protože svobodnou bytost nemůžete ovládat, svobodná bytost tvoří svůj život sama podle sebe a spolutvoří život se samotným životem.

Dochází nám čím dál tím více, že nejsme jednotlivec, ale jsme celek, jsme jedna bytost rozdělena na části, které si již uvědomují, že jedna bez druhé nemůže jít dál. Protože bez uvědomění si celku, nelze žít šťastný a radostný život.

Nezapomeňme, že to, co dělám ostatním, dělám sám sobě.