Strach může být i dobrý

Pokud cítíme strach, vyvstalo něco, co máme nyní uvidět, zpracovat a nakonec i přijmout. A nebo můžeme tomuto pocitu podlehnout a vytvářet si další bolest a utrpení. Současná situace je příležitost ke zpracování našich strachů, příležitost k obrovskému růstu každého z nás. Příležitost k vysvobození.

Jak se na své strachy podívat? Jak je přijmout a nechat odejít? 

V tichu, v zastavení, ve spočinutí sám se sebou. To je první podmínka. Protože jen z pozice klidu můžeme nechat pracovat své vědomí a ne mysl. Myšlenky je potřeba opustit, nechat je jednu po druhé se utišit a naladit se na svůj vnitřní klid - na své srdce. Říkejme myšlenkám klidně "další - další - další" dokud neztichnou a my se ocitneme v úplném tichu (prázdnotě) mysli.

Pak se zkusme začít ptát.

Čeho se opravdu bojím? Co je za tím mým strachem? Co se může stát nejhoršího? A mohu udělat něco proto, abych ten strach neměl?

Klidně si tím strachem projděme. Vytvořme si ten největší strach, který nás napadne. Projděme si těmi strachy, není to nic život ohrožující, je to jen emoce. Je tu a za chvíli zase odejde. Není skutečná, není věčná. Můžeme jí opustit hned teď a tady.

Na konci svých otázek (svých strachů) stejně zjistíme, že s tím nemůžeme udělat vůbec nic. 

Není to o nás, děje se to samo a my to můžeme jen pozorovat. Staňme se tedy pozorovateli. Nehodnoťme to, jen pozorujme, jak na nás vše, co nám přichází, působí. Uvědomujme si, že je to jen iluze skutečnosti, protože pravda je uvnitř nás a tu myslí nevymyslíme. Pravdu můžeme jen cítit ze svého středu - ve svém srdci a tam je ve skutečnosti vždy jen klid.

Můžeme si pomoci i tzv. odvaděči - to znamená, že si můžeme pustit film, přečíst si knížku, jít do přírody, pustit si milovanou hudbu, popovídat si s někým pozitivně naladěným, zaměřit se na ruční práce, na kreslení, na své koníčky, na které teď máme čas. Prostě odvedeme pozornost od strachu. I to lze dělat a tak často, jak potřebujeme. 

Nalaďujme se na jiné vibrace než vibrace strachu.  

Můžeme se naladit i na osobnosti, na naše národní symboly a přes ně na energii odvahy, moudrosti, klidu, pravdy a lásky. My jsme přeci národ Karla IV., Jana Husa, Tomáše Garrigua Masaryka, Bohumila Hrabala, Jaroslava Haška, ale i Járy Cimrmana, také Antonína Holého, Karla Čapka, Jana Wericha, Boženy Němcové, Václava Havla. Národ, který když o něco jde, umí jít k prapodstatě a vykřesat ze sebe pravdu a lásku a ne nenávist a zlobu. Tak na to nezapomínejme, jsme takový, jací jsme uvnitř našich srdcí, ne v našich myslích.

Zkusme přeměnit strach ve vnitřní sílu a klid. Zkusme tuto situaci přijmout do sebe, nechat jí sebou projít a vyrůst na ní. Pokud dokážeme přijmout to, co se děje, že se to prostě děje samo a postavit se nad tento strach, ale zároveň být v jeho středu, není nic, co by nám mohlo ublížit a náš subjektivní svět se najednou změní.

Současný svět se od základu mění. Najděme v této změně příležitost, potenciál něčeho nového, lepšího, naplňujícího a obohacujícího. Zkusme se uvolnit a být součástí proudu života, který se nyní rozhodl vyslyšet volání z hloubi našich duší a změnit to, co bychom sami nedokázali. Naším úkolem je to jen pozorovat a přijmout. 

Uvidíme, že čas ukáže dokonalost tohoto plánu a toho, co se nyní děje. Čas nám dá nahlédnout na naše současné strachy z jiného úhlu pohledu a ten bude mnohem pozitivnější, než to vidíme teď.