Vysvobození je vědomý pozorovatel

Vědomý pozorovatel je to, co jsme, co nás naplní až po okraj, je to život, který je zažíván a Existence, která si uvědomuje, že je. Pozorovatel je skutečnost, která je přijímána a v proudu života se děje sama. Pozorovatel je ten, který nebojuje, netrápí se, neřídí, nekontroluje, nemění, nesoudí, nehodnotí, nestrachuje se, nenabíhá, nemanipuluje, nebloudí, nehledá, neposmívá, nehraje, nevlastní, neutíká, nemluví, jen je a tato skutečnost ho naplňuje.

Naplněné vědomé bytí, lze žít jen skrze vědomého pozorovatele. Nelze popsat stav Pozorovatele (existence, celek), tím se lze jen stát. A tímto Pozorovatelem jsme všichni a zároveň nikdo. Pozorovatel je sama Existence a není nic mimo pozorovatele. Vše se děje jen pokud se dívá Pozorovatel. A to, co se děje, je iluze.

V určité fázi se někteří z nás bojí, že pokud přejdou do stavu Pozorovatele a programy mysli zmizí, osobnost se rozpustí do Jednoty (celku, existence), ustane prožívaný (emotivní) život, kterého se nechceme vzdát i za cenu současného trápení a stavů nahoru a dolů. Ale opak je pravdou, stav Pozorovatele je naplňující a tolik naplňujících vjemů nelze ani popsat, neboť není slov pro život pozorujícího.

Někdo se ještě z programů mysli ptá, proč tedy musíme projít tím bolestným procesem od programů mysli do Existence, proč se Existence nestala vědomou rovnou? No, neboť Existence se chtěla zažívat a uvědomovat si sama sebe a bez toho, aby zažila opak to nejde.   A tak vymyslela plán, jak si sama sebe uvědomit.

Nejdříve Existence zmizela, ukryla se před sebou do programů mysli a skrz naše těla a projevený svět začala hra na uvědomování se.

A k čemu to celé je? Ptá se nevědomá mysl. K ničemu odpovídá Existence, "jen" je to nádherný proces, uvědomit si tu krásu a dokonalost samotné Existence - tedy sebe sama. A tu naplněnost - skutečnost mě samé lze zažít a uvědomit si právě přes proces z nevědomí do vědomí.

Je to přeci výborný nápad, vytvořit projevený iluzorní svět, kde každá část mě samé bude v každém z vás, ukryta v jedinečné bytosti a každá ta jednotlivá bytost bude mít své vlastní programy mysli a bude si myslet, že přes buňky, tělo, vlastní příběh existuje jen jednou, a že to, co je, je hmotné tělo, mysl a projevený svět. A právě prostřednictvím těch miliard příběhů a té jedné projevené bytosti jednou dojde do bodu, kdy si uvědomí skutečnost a sebe sama a navrátí se k sobě.

Jakmile se stane Existence vědomým Pozorovatelem, začne proces vysvobození a sama Existence bude vědět, kdo ve skutečnosti je a začne si život užívat v úplně jiné úrovni vnímání. Najednou uvidí svou dokonalost a krásu a bude nadšená. Nadšená ze své Existence. Projevený svět bude nadále fungovat v Dualitě, ale Pozorovatel ho již bude sledovat z jiné úrovně bytí. Již nebude nic a nikdo, kdo by se ho dotknul, co by ho zraňovalo nebo naopak čím by nebyl a zároveň byl.

A proč právě teď? Ptá se ještě mysl. Zklamu tě, odpovídá Existence, ale žádné teď není. Vše se děje najednou - tady a teď. To, co jsi žil, žiješ a budeš žít neexistuje v různé časy, ale teď. Jde vlastně o to se (si) uvědomovat, neboť ty jsi tu pořád, neustále, nikam jsi neodešel a nikam nejdeš, ty prostě jsi. To "teď a tady" bylo vymyšleno pro tento tvůj proces. Čas ti pomáhá v procesu k Pozorovateli. Je to "berlička" na tvé cestě. Protože pokud žiješ jen v "časové" rovině tady a teď, tak si snáze začneš uvědomovat, kdo ve skutečnosti jsi.

A proč programy mysli? Jsou opravdu nutné k uvědomění si, kdo ve skutečnosti jsem? Samozřejmě usmívá se Existence. Jak jinak bys chtěl tu hru hrát, kdyby nebyly programy, které tě odvedly od toho, kdo ve skutečnosti jsi. Jen bys byl Existencí a nemohl zažít to, kdo ve skutečnosti jsi. Jen bys věděl, kdo jsi, ale nemohl to zažít a já jsem se chtělo zažívat.

Vnímat - zažít ten rozdíl, žít ten projevený (iluzorní) svět, vnímat iluzi všemi smysly, které jsem vytvořil/a/o. Obdivovat se mě samé. Ne z pohledu ega, to je iluze, ale z pohledu absolutní lásky, absolutní Jednoty a Celku. Z toho Nic.

Takže ty jsi nic? Co to jako znamená? No, že jsem ve skutečnosti Nic. Energie, která z ničeho není, jen tu je. Energie, která tu je a vždycky byla a navždy bude v tvém pojetí času. Jsem Nic, neboť žádná látka, buňky, ani energie neexistuje, to je jen iluze, že tu něco je. Nesnaž se to pochopit myslí, do toho by ses zamotal, jen věz, že to tak je a není potřeba to chápat, jen to vědět.

A co mám tedy dělat, abych se vysvobodil/a? Nic milovaný/á. Jen buď tady a teď - pozoruj, staň se Pozorovatelem, kterým jsi. Ty nemůžeš nic dělat, jen pozorovat a uvidíš, jak se ti skutečnost začne krok za krokem zjevovat a ty začneš vědět, kdo ve skutečnosti jsi. Nesnaž se, nehledej, neřeš to, jen pozoruj. Vše se děje samo, tvůj příběh je již dán a není na tobě ho měnit, řídit, či hodnotit, ty ho "jen" žij.

A co když umřu, nebo přijdu o všechno? Miluji tvé otázky, miluji tvůj proces, neboť to jsou tvé programy mysli, které sis přitáhl, abys mě mohl uvidět a stát se mnou a tedy vlastně sebou. Tak již programy mysli odevzdej, odevzdej mi je všechny a pozoruj, co se bude dít. Ukážu ti zázrak (za zrak), ukážu ti to, kým ve skutečnosti jsi. Budeš zírat, budeš se (mě) milovat, budeš se obdivovat, budeš naplněn sám sebou.

Mysl v tu chvíli přestala mít otázky a odevzdala vše samotné Existenci. A v tu chvíli nastoupil Pozorovatel, už tu byl jen on a začal život s obrovským Ž.

Pro Existenci Tereza

Máte otázky ať už pro Existenci či Terezu:) - zeptejte se. Buď sami sebe, nebo napište...