Zodpovědnost máme jen sami za sebe, ne za ostatní

Nic nemusíme, nic nejsme povinni dělat, konat, říkat, nemusíme vůbec nic. Zodpovědnost máme jen sami za sebe, za své pocity, ale ne za nic jiného. A vlastně ani tu zodpovědnost nakonec nemáme, když všechnno odložíme, stačí jen být. Mělo by nám být jedno, co si myslí druzí, co říkají a co dělají. Je to jejich život, stejně jako náš život, je jen náš. Proč je to tak lepší?

Protože to je stav bytí ze srdce - z nového paradigmatu. Starý systém skončil. Nejen, že už byl neudržitelný, ale on už konečně přestal dávat smysl a fungovat i pro ostatní než jen pro pár jedinců. Nyní vše ze starého systému, ze stavu mysli skončilo a nastalo bytí nové - stav ze srdce.

Tyto změny vnímáme všichni, ať už na úrovni tlaků, energií, emocí, pocitů. Podle toho jestli jsme již ti probuzení, nebo ti, jejichž čas teprve přijde, ale vnímáme to úplně všichni bez rozdílu.

Neudržitelnost starého systému a vzorců dospěla do konce. Najednou nic není jako dřív. Najednou to, co fungovalo dříve - teď nefunguje. Všechno naše konání z mysli a ne ze srdce vyžaduje více naší energie a způsobuje nám tlaky.

Jak z toho ven? Jedině dovnitř do svého srdce.

Jedině v tichu a zastavení. Zkusme se jednoduše už zastavit - minutu, hodinu, den a začít mluvit se svým srdcem. Zkusme ho procítit, zkusme se ho ptát, jako když jsme jako děti, mluvili přirozeně sami sebou, se zvířaty, rostlinami, hračkami, prostě tím vnitřním nezatíženým hlasem se spojme se svým srdcem. A ptejme se ho, jak se cítí? Co by chtělo? Co máme nyní udělat jinak?

Možná to nepůjde hned a nebo to naopak okamžitě naskočí. Jedno je jisté, přes hlas našeho srdce se nám dostane té skutečné odpovědi v pravdě.

Možná, že ze začátku budeme cítit lítost, vinu, smutek, nebo naopak radost, možná, že budeme plakat, nebo se nahlas smát, prostě všechny možnosti jsou správné, nic není špatně. Může to trvat několik minut, může to trvat dny, týdny. Prostě vracejme se do svého srdce, kdykoliv pocítíme potřebu. Napojme se na své srdce, spojme se tak sami se sebou. Už se nenechme ovládat myslí, starými vzorci, okolím nebo médii, ale převezměme svou vnitřní sílu a staňme se svobodnými bytostmi ze srdce.

Už víme, že každý člověk, každá situace, která nám vadí, která nás dráždí nebo v nás vyvolává emoce, je jen naše a zrcadlí nám to, co nemáme v sobě přijato, co jsme ještě tzv. neuviděli a nezpracovali.

Nikdy negativní pocity nejsou druhých, ale jen naše, pro naše uvědomění si své hodnoty, sebelásky a prapodstaty. Nejsou to jejich pocity, oni mají své vlastní, jsou to jen naše emoce. My se v jejich přítomnosti cítíme tak, jak se cítíme, ne oni. Takže my si musíme vyřešit, co nám ukazují, co nám chtějí tyto naše emoce ukázat (odzrcadlit).

Klasický příklad jsou někteří rodiče, kteří nám podle nás ubližují, nechápou nás, stále nám předkládají své názory, vzorce, souzení a hodnocení nás samých nebo toho, co děláme. U nich nás to velice zraňuje, jsou velmi dobrými učiteli. Ať se nám to líbí nebo ne, je to naše. V mnoha případech je to naše nesebehodnota, pocit oběti, pocit viny, které nám jejich chování zrcadlí - ukazuje - vidíme díky nim jen naše vnitřní nastavení. Pokud bychom měli skutečnou sebehodnotu a sebelásku, nic se nás z jejich strany nedotkne. Časem nám dokonce něco takového ani nebudou "dělat", protože to nebudeme muset již ani zažívat.

To co nás zraňuje, je jen naše, ne jejich. Oni "jedou" možná ve starých vzorcích, ale my jen máme uvnitř sebe říci rázné - ne a přesunout se do nového systému bytí.

Až poté, co přijmeme to, že máme v sobě všechny emoce, až tehdy, kdy se přestaneme vyvyšovat nad ostatní přesvědčením, že jsme snad jiní - dokonce lepší, až tehdy může přijít vnitřní klid a harmonie. A tehdy může přijít i skutečná vlastní hodnota.

Nemusíme nic dělat, zpracovávat, řešit, jen to nechme, ať se to stane. Jen to pozorujme, uvědomujme si, že se to děje a nechme to samo odejít.

Až když přestaneme sebe a druhé soudit a přijmeme vše, takové jaké to je, pak můžeme plynule přejít ze starého systému do nového. Do nového systému lásky, klidu, porozumění, svobody a naplnění.


Je to tak snadné, i když nám to přijde tak složité. Je to tak lehké, i když si myslíme, že je to těžké. Je to tak rychlé, i když si myslíme, že to bude trvat věčnost. Věřte, že už hodně z nás tuhle cestu prošlapalo, nyní je to snadné, jen tomu uvěřit a udělat ten první krok.