Bolest, která se ve skutečnosti neděje

Tak za prvé neexistuje NIC, tak jak by mohla existovat bolest. NIC se neděje, tak jak to, že je vnímán děj, ve kterém je zažívána bolest? A co je to ta bolest? Ať už psychická nebo fyzická. Co bolest přináší? A přináší vůbec něco?

Tento text přišel sám, jako ostatně všechny texty, ale tento přišel hned po online setkání. Je pro ty, kteří již vyzkoušeli všechno, anebo je jejich mysl natolik unavená, že je připravena toto číst, neboť to s nimi může rezonovat. Není to o nekonání, je o jiném úhlu pohledu.

Bol - lest = je to jako lest na osobnost, lstí nás chce osobnost zachytit za to, že existujeme. Chce nás chytit na myšlence, že nás něco bolí, tedy, že existujeme. Cítím bolest, tak přeci cítím, že existuji, že mě něco bolí. Ale co je to ve skutečnosti bolest?

Bolest je myšlenka. Bolest vnímáme proto, že jsme ztotožněni s osobností, tedy s tím, kdo existuje, že tu někdo je. Ale ve skutečnosti tu nikdo není, je to jen projekce, iluze, která zdánlivě existuje díky myšlence, tedy NIC.

Přijmout bolest, je přijmout nejdříve možnost, že ta bolest bude trvat věčně, že nikdy neskončí. Odevzdat bolest zdánlivému dění se, tomu, že se děje bolest skrz vnímání osoby, která bolest prožívá tady a teď.

A jít ještě dál, pocítit, že pokud neexistuje tento projevený svět, pokud neexistuji ani já sám, pokud neexistuje osoba - osobnost, a neexistuje ani tento projevený svět, tak neexistuje ani bolest. Tak jak mohu vnímat bolest, když tu není nikdo, kdo by mohl cokoliv vnímat?

Myšlenka bolesti, myšlenka, že osobu něco bolí, myšlenka, na kterou jsme se chytli. Jen myšlenka, která není ničím jiným, než ničím, myšlenka nemá existenci, myšlenka je jen díky mysli, vytvořila se skrz náš obsah mysli, ale není ničím, co by nám mohla cokoliv způsobit. Jen se to zdánlivě děje, ale jaká je skutečnost?

Není žádná myšlenka, žádná osoba, žádný obsah mysli, žádná osoba, žádný děj, žádný projevený svět, žádná bolest, bolest neexistuje. Tak co tě může bolet, když neexistuješ?

NIC, neboť to jen mysl se chytla na to, že tu někdo je. To je úleva co? Ale ta úleva je z mysli, a protože tu není mysl, ani jedinec, ani děj, tak není ani úleva, prostě to je, jak to je v tomto zdánlivém ději.

A o tom to je, iluze děje, zdánlivá existence ve svém projevu, který není, jen si myslíme, že je. Myšlenka - dokonalá chiméra, která nás drží v představě nějakého děje, nějakého něčeho.

Neexistence je vysvobození. Ale z čeho, když tu nic a nikdo není?

Pokud budeš vnímat, že mi chceš k článku napsat své sdílení či pocity, udělej to:)