Je to nekonečné, je to neustále a je to tady a teď. Kdykoliv něco uděláte, kdykoliv proběhne myšlenka, kdykoliv začnou ústa promlouvat, je s tím vždy spojené uvědomování se. A i to uvědomování se provázejí pocity, emoce a myšlenky, a i to je uvědomováno.
Ve skutečnosti nic, děje se to samo. Pokud si ještě mysl myslí, že to tvoří ona, děje se princip duality a pak je to neustálé nahoru a dolů. Příčina a následek. Slova nemohou změnit nastavení mysli, ale mohou ji "naočkovat" - poodhalit jiný úhel pohledu a pak se třeba něco změní, ale neuděláte to vy - děje se to samo:)...
Můžeme stokrát číst jak to je, můžeme stokrát vidět na vlastní oči, jak to funguje a můžeme stokrát vědět (myslet si) jaká je skutečnost, ale pokud to nežijeme, pokud se neděje praxe, není nic, co bychom mohli sdělit a stále jsou to jen bla, bla, bla...ale i to je v pořádku:)
Když prožíváme vnitřní klid a stav přítomnosti nás prostupuje cele tady a teď, a i když jsme si plně vědomi co je skutečnost a co obsah mysli, a i když není nic co by se dělo tzv. špatně nebo dobře...je tu stále jedno ale, které nás odděluje od celku...
A jediné, co nás rozděluje je, když na stav existence zapomeneme a ztotožníme se sami se sebou jako jednotlivcem, s Já jsem. Nejsme JÁ osobnost, jsme stav existence, a iluze Já jsem je pro mysl v určité fázi natolik dokonalá, že prožíváme zdání, že není snadné se rozpomenout na to, kým skutečně jsme, a přitom je tato skutečnost s...
A to je třeba si plně uvědomit. Nejsme obsah mysli a ani nikdo jiný jím není. Pokud nás něco nebo někdo irituje, rozčiluje, ale i pokud s námi někdo nebývale rezonuje a vyvolává pozitivní emoce je to jen obsah mysli, a ne naše skutečnost. Obsah mysl je to s čím jsme se ztotožnili a pokud jsme vědomým pozorovatelem - už...
Přesvědčení o své pravdě je intelektuální část mysli a inteligentní mysl ráda přesvědčuje ostatní o své pravdě. Dej svobodu ostatním, přijmi je takové, jací jsou a přijmeš sám sebe.
"Já jsem" tedy existuji. Stav "já jsem", není to samé, co pocit či myšlenka "já jsem". Možná je čas více osvětlit, co to je ten vědomý pozorovatel, neboť to není ta postava, či pocit, ale je to stav, který jen je a to tady a teď. Vědomí, tedy stav přítomnosti, tedy samotné pozorování tady a teď, kdy je zažíván...
A co teď s tím, že? 😊 Ano Vědomí, jsme Vědomí (Princip života, Existence, Absolutno a klidně i ten Bůh, jestli chcete), ale to Vědomí je ve skutečnosti Nic, takže jsme nic. Jsme nic, na ničem nezáleží a zároveň jsme vším, je to paradox, ale je to tak, že tahle dimenze je o uvědomění si, že nejsme programy, ale že...
Mysl, jeden z nástrojů, díky kterému vnímáme tento projevený svět. Součást kompletního vybavení pro zažívání zdánlivého života na Zemi, kterou lze změnou úhlu pohledu proměnit v to, co ve skutečnosti je.
Mysl má v určité fázi spousty otázek, běhá přes obsah mysli jeden program za druhým a očekává se, na co se dotyčný chytne, a že se v určité fázi ještě opravdu chytne. Pokud totiž již víš, jak mysl a princip života funguje, jsi vědomým pozorovatelem tady a teď, tak je na programy prostě vidět, už si je uvědomuješ. A tak...
Až když jsou všechny díly skládačky na svém místě, tak se může spustit vůle Celku. Řízení mysli z Vědomí, svoboda, ke které vede vždy jiná, jedinečná cesta každého z nás. Dokonalá, unikátní, fantastická cesta, jejíchž dokonalost spatříme v pravý čas.
Pokud jsme ve stavu vědomého pozorovatele tady a teď, pokud bez hodnocení a očekávání jen setrváváme v přítomnosti a reagujeme podle toho, jak aktuálně chodí zdánlivý děj tady a teď, tak z této pozice vnímáme, že se nic neděje, že nejsme tou osobou, tímto tělem, ale že jsme tím zdánlivým dějem, který se odehrává v přítomnosti.
Hojnost, přirozené bytí tady a teď, přináší veškerý dostatek všeho, co potřebujeme k žití. Záměrně nepíšu přežití, neboť jsme ve stavu žití a ne přežívání. V projekci projeveného světa je hojnost pro všechny, ale někdy přijde přes obsah mysli zdánlivá zkušenost nedostatku a děje se tak přes letargii, a i to se děje samo.
A to je oč tu běží. Žít a nechat žít. Přijmout to takové jaké to je. Neuděláte proto nic, odevzdejte to životu a počkejte si na další krok. Co proto chcete udělat, když do teď nic nefungovalo a vy se neustále točíte v kruhu a světlo na konci tunelu nikde? Tenhle článek přišel pro všechny, kteří nevědí jak dál a...
Po jednom rozhovoru, který jsem shlédla na YouTube, přišel tento článek, neboť mysl má tendenci to chápat po svém (podle obsahu mysli). Neexistence "klíč" bytí v absolutní lásce. Zdánlivý klíč, neboť se ve skutečnost nic neděje, ani ta zmiňovaná skutečnost.
Představme si NIC, prázdnotu, nehmotné nic, co není ničím - jen zdrojem myšlenek. A toto NIC - vytvoří svět. Ten svět není reálný, je to iluze, projekce a tento svět je postavený na myšlence, je vytvořen z NIC. NIC vytvořilo dokonalý svět a tento svět mi nyní žijeme, tedy zdánlivě žijeme, neboť jak chcete žít NIC?
Tak za prvé neexistuje NIC, tak jak by mohla existovat bolest. NIC se neděje, tak jak to, že je vnímán děj, ve kterém je zažívána bolest? A co je to ta bolest? Ať už psychická nebo fyzická. Co bolest přináší? A přináší vůbec něco?