Není tu člověk, není tu tělo, není tu existence

Není tu člověk, není tu tělo, není tu existence, a přeci jediné, co můžeme skutečně vnímat, je stav existence.

Tak proč vnímáte ještě utrpení, bolest a nekomfort, když tu není nikdo, kdo by to mohl zažívat? Protože se v určité fázi ztotožňujeme s obsahem mysli, s našimi programy, tedy řekněme zápisy v DNA. Pokud si budu stále myslet, že je tu někdo, komu se něco děje, tak se bude dít.

To, že je tu změna myšlení, že se děje změna toho, jak žijeme, jak vnímáme život, lze nazvat procesem uvědomování se, uvědomování si, kdo ve skutečnosti jsme a kdo nás ovládá, jestli programy mysli (podle obsahu mysli každého z nás, tedy našeho osobního nastavení), nebo jestli si uvědomujeme, kdo ve skutečnosti jsme a žijeme bez ovládání zmutovaných programů či se skrze nás již projevuje samotný život (princip) tady a teď.

Vysvobození je právě to prohlédnutí skutečnosti a přijetí života takového jaký je.

Být pozorovatelem, tím, který to pozoruje a "časem" se stát tím samotným pozorováním - tedy bytím tady a teď v přítomnosti, se děje samo, jakmile mysl toto zjištění přijme. Nerozhodujeme o tom, kdy se to stane, jak se to stane, ale jen to přijímáme takové, jaké to nyní je.

Život v přítomnosti, vědomý život není o přemýšlení o životě, o vymýšlení, jak co udělat, či o hodnocení či představách, ale o žití s vědomím, kdo jsem a přijetím všeho takového jaké to je. Stále dokola sdělováno to samé, ale možná, že i v tom opakování je někde informace, která s vámi zarezonuje.

Výbavu, s kterou jsme se zdánlivě narodili, jsme si nevybrali, tu máme danou a skrze tuto výbavu, tedy obsah mysli a s tím spojené tělo, mysl a chcete-li duše jedno jsou a v tomto dokonalém složení iluze se děje zdánlivý život, zdánlivý děj. Je čas vystoupit z děje, ze ztotožnění se s obsahem mysli a vnímat jen existenci, která ve skutečnosti neexistuje.

Není potřeba to pochopit, není potřeba vědět, kde se zrovna nacházím, co je to ještě za program, který mě ovládá, nebo proč se mi to děje, jen přijmout, že se to děje a třeba jít pozorností jinam. Anebo to jen přijmout a vnímat, že se děje změna, neboť po přijetí přichází automaticky změna. Děje se to samo a vnímat, tedy uvědomovat si samotný život, princip, existenci tady a teď je to jediné, co je skutečnost, kterou lze žít a co lze proto nyní "udělat".

Vyrovnání. Vyrovnávání celku, pro celek, v zájmu celku. Vždy se děje taj, jak má.

Není tu nic jiného než vyrovnání v zájmu celku, tak co chcete ovlivnit, změnit, řídit, hledat, pochopit? Přijměte už konečně, že není nic, co by tu nebylo pro zájem celku, tedy v konečném důsledku pro vás. Nemusíte vědět výsledek, důvod, nemusíte znát, na který zmutovaný program jste se nyní chytli, není nutné něco vědět, ale jen přijmout, že to tak je.

Není to o nevědomosti, ale o žití pravdy, která neexistuje, ale jen se děje ve zdánlivém ději tady a teď. Pravda neexistuje, pravdou se můžete jen stát, a i to se děje samo.

Nejste obsah mysli, nejste energetické shluky, se kterými se ztotožňujete, jsou to jen informace, které se dějí, a kterými jsme. Změna vnímání projeveného světa je v uvědomění si, kdo ve skutečnosti jsem a bytí tady a teď.

Je to v přeměně vnímání skutečnosti a přijetí skutečnosti takové jaká je právě teď.