Pohled do ničeho

Představme si NIC, prázdnotu, nehmotné nic, co není ničím - jen zdrojem myšlenek. A toto NIC - vytvoří svět. Ten svět není reálný, je to iluze, projekce a tento svět je postavený na myšlence, je vytvořen z NIC. NIC vytvořilo dokonalý svět a tento svět mi nyní žijeme, tedy zdánlivě žijeme, neboť jak chcete žít NIC?

Jsme Celkem, jsme Jednotou, jsme Vědomím, ale toto všechno není něco, ale NIC. Je to jen obraz toho, že si myslíme, že něco existuje. Vnímáme skrz myšlenky, že jsme odděleni, že tu jsou nějací jednotlivci, že je tu každý sám za sebe, a přitom jediné co tu zdánlivě je, je Celek - jedno zdánlivé něco - jedno Vědomí - NIC.

Nemá to žádnou podstatu, žádnou hmotu, žádné prvky, není to skutečné, neboť skutečnost neexistuje, neexistuje nic z toho, co se nám jeví jako realita ani to, z čeho to zdánlivě je, ve skutečnosti to není, jen to tvoří zdánlivý děj, zdánlivý příběh, zdánlivé lidi, zdánlivou bolest, zdánlivou radost, zdánlivé něco tady a teď.

Iluze, projekce, energie, která ve skutečnosti není něčím, ale ničím - NIC. Ta hra je dokonalá, neboť ve chvíli, kdy se probudíme do této projekce, kdy se zdánlivě narodíme, jsme zdánlivě ještě na chvíli Vědomím projevujícím se v malé bytosti nazývané dítě, ale to se postupem času změní. Vzorce a programy jsou již pro zdánlivý obsah mysli této zdánlivé bytůstky, tvořeny tak dokonale, že uvěříme tomu, že jsme někým, že jsme něčím, že existujeme.

Á propos, čas. Uau, to je ale myšlenkový výtvor, opět z myšlenek - z NIC, čas, který neexistuje, ale v projekci je vnímám jako reálný. Je tu od probuzení se ráno po usínání večer. Neustále ho vnímáme a věříme, že existuje. Věříme, že je náš zdánlivý život řízen časem. A přitom jak by mohl existovat život, když neexistujeme ani my sami, ani tento zdánlivě reálný svět a tedy ani čas.

Tvořit myšlenky není hrou v této projekci. V této projekci je hra postavená na tom, že prokoukneme hru, že uvidíme za oponu a uzříme obsah mysli osobnosti, aby se Vědomí mohlo plně projevit. Vědomí, které tu zdánlivě je, že je to něco, že je to Celkem, Jednotou, že to jsme my. Ale je ve skutečnosti opravdu něco, když není NIC?

Lze jít za tyto myšlenky, ale to se děje samo, jako všechno v tomto zdánlivém ději. To se děje, i když se proces spustil a jde se za oponu. Jakmile se tento proces spustí, není cesty zpátky a není cesty ani vpřed, prostě se to děje samo a čas už neexistuje, neexistuje NIC z toho, co jsme vnímali jako skutečné.

Proč se zdánlivě děje toto sdílení, není věděno, a ani tu není žádná představa, žádné očekávání, ani touha či něco jiného, prostě se to děje ve zdánlivém ději tady a teď.

Iluze je dokonalá, iluze postavená na myšlence - na něčem - co ve skutečnosti neexistuje. Fantastická iluze, která se děje/neděje. Děj/neděj. NIC ve zdánlivém projevu.

Pokud budeš vnímat, že mi chceš něco napsat, napiš prostřednictvím tohoto formuláře...