Esence „Já jsem“ esence "Nebytí"

Po jednom rozhovoru, který jsem shlédla na YouTube, přišel tento článek, neboť mysl má tendenci to chápat po svém (podle obsahu mysli). Neexistence "klíč" bytí v absolutní lásce. Zdánlivý klíč, neboť se ve skutečnost nic neděje, ani ta zmiňovaná skutečnost.

"Já jsem", tedy existuji. To je pojem, který je často používám, jako to, co je. Může být, ale milně chápán, neboť "Já jsem" ve smyslu já jsem osobnost, já jsem někdo, já jsem jednotlivec nám může naopak vytvořit zdání, že něco "Je".

"Já jsem" může být vnímáno z pohledu "Já jsem" jako "Já žiji" tedy oddělenosti od Celku - tedy z pohledu Duality. Z pohledu Neduality - tedy té esence - energie toho pojmu "Já jsem" je vnímáno "Nebytí". Zdánlivě vnímám, že "Jsem", ale ve skutečnosti není nic z toho, co vnímám jako skutečnost, tedy ani "Já neexistuji" - "Já nejsem".

Bez osobnosti, bez středu mysli či srdce, bez minulosti, bez budoucnosti, bez přítomnosti, bez času, bez představ, bez očekávání, bez hodnocení toho, jaké to je, ale jako esence Bytí všeho jako takové, jaké to je a to z úhlu pohledu, že tu nic jako Bytí není. 

Ale s tím vědomím, že celý tento projevený svět, ve kterém zdánlivě "Jsem", je iluzí, není skutečností, není tu nikdo jako osoba, mysl, obsah mysli, příběh, děj. Jen zdánlivá existence, zdánlivé bytí tady a teď. Paradox, kdy vnímám, že "Jsem" vším, ale zároveň to vším není ničím.

Zdánlivé rozpuštění oddělenosti od Celku, které se děje samo. Není nic, co bychom proto mohli udělat, a přeci tu není nic jiného, co by tím nebylo, i když tu nic není. Fantastické nic😊.

Slova, která ve zdánlivém ději tvoří uvolnění, neboť hledající to nemůže najít, neboť tím již je, není totiž nic, co by tím nebylo a zároveň to ani neexistuje.

I tato zdánivá slova nejsou ničím, nemají žádný účel, ani hodnotu. Jen se zdánlivě dějí ve zdánlivém ději tady a teď. Uau.

Nesnažte se je pochopit myslí, nesnažte se jim porozumět, jen je nechte projít...a už jsou pryč... 😊

Můžete mi napsat, je-li to tak vnímáno 😊