Co jsou to ty představy a očekávání?

Pokud se nacházíme ve stavu bytí z mysli, tvoří se náš život podle představ a očekávání. Chytáme se na myšlenky podle našeho obsahu mysli, tak jak se děje v našem příběhu. Zdánlivém příběhu a zdánlivém ději, neboť již víme, že ve skutečnosti tu žádní lidé ani děj není. Tento článek je pro mysl již unavenou, pro ty, se kterými tato slova budou rezonovat. Nic víc a nic méně.

Naše projekce se spustila ve chvíli, kdy jsme se tzv. narodili. V určité části příběhu, tzv. zdánlivého času jsme byli "čistým" Vědomím (není tu nic, než Vědomí), ale poté, co jsme začali být vedeni okolím, tzv. učeni životu na planetě Zemi, začalo  přesvědčování, že jsme tím Vašíkem, nebo tou Maruškou, zkrátka tou osobností a třeba tou hodnou holčičkou, tím zlobivým chlapečkem - začal nám být předkládán vzorec (programy) projeveného světa skrz obsahy mysli našich rodičů, příbuzných, později i okolím, školou, v práci, zkrátka systémem, a náš obsah mysli se plně naplnil programy (a naučenými vzorci), přes které jsme začali vnímat život.

A díky našemu obsahu mysli, jsme se začali chytat na myšlenky a vyvářet si představy o tom, co bychom rádi, a co už ne, co je správné a co už nám vadí, co je pro nás tzv. dobré a co zase není dobré, co je tzv. špatné. A co je zlo a co dobro, co se, jak má dělat, a kdy a proč, a tak bych mohla pokračovat donekonečna😊.

A na představy navazuje očekávání. Takže mám nějakou představu a očekávám to, jak se bude děj odvíjet.

Očekávám, že má představa bude naplněna. A ona v určité fázi naplněna je, a tak se cítím spokojený a šťastný. A pak zase není naplněna, a tak se cítím nespokojený a nešťastný. A tak pořád dokola, nahoru a dolů. Plus - mínus.

A jak si něco myslím, tak něco tzv. vím. Mám o tom vědomosti. Mám o tom znalosti. Mám o tom jakousi představu. O té představě jsem přesvědčen, že je pravdivá. A tak se cítím dobře, možná i důležitě, možná i chytře nebo dokonce moudře. Mysl je spokojena, našla své uplatnění, svou vůdčí pozici. A tak si myslím, že vím a jsem spokojen.

Ale co když je to jen hra. Hra na to, že někdo jsem, něco umím, něco znám, něco vím, jsem něco, jsem někdo😊. Ano, obsah mysli získal uplatnění, má vedení a mysl je tak naplněna myšlenkami, na které se chytá a pak se s nimi ztotožňuje.

A kde zůstal pocit naplnění? Kde zůstal pocit, klidu a harmonie? Kde zůstalo vědomí toho, kdo ve skutečnosti jsem? Mysl je uspokojena, ale bytost trpí.

A tak začne bytost hledat. Hledá sama sebe, smysl života nebo hledá třeba naplnění duše. A tak začíná další hra mysli, neboť mysl chce zůstat v první linii a vědět. Ale co se nestane, mysl, která hledá přes obsah mysli, je opět lapena v kruhu a příběhy se opakují, stejné situace tu jsou jedna za druhou. Mění se jen místo, čas, osoby a obsazení. Děj vypadá na první pohled jinak, ale ve skutečnosti je totožný.

A tak je tu další hra na hledání, hledače a vědění. Hra na já vím, já věřím, já jsem někým - něčím. Já mám nějaký smysl😊.

A až je mysl opravdu unavená (už jí došlo, že stále hledá, ale nenachází) a pokud je to v příběhu tzv. osobnosti (projekce), tzv. ději dáno, stane se to. A stane se to vždy samo. Stejně jako se samo dělo všechno to, co tomu předcházelo, neboť je to jen zdánlivá hra na uvědomění si. Hra na Vědomí, které je hledáno. Hra na hledače a jeho otázky. Hra na lidi, kteří jsou proti nám nebo s námi. Hra na dobro a zlo. A tak bych mohla pokračovat donekonečna😊.

Energie se v ten zdánlivý okamžik přemění, stav bytí se nenápadně změní a osobnost se usadí na dno děje (zemře její důležitost, její vedení), aby mohlo nastoupit "čisté" Vědomí. Ten stav, kterým jsme ve skutečnosti vždy byli, jsme a budeme.

Stavem, kterým jsme my všichni. Energií, která tu je a vždy byla a vždy bude. Energií, ze které všechno je a nikdy nebylo a nebude jinak. Dokonalá energie, která je ve skutečnosti ničím. Nic, které vytvořilo zázrak zvaný projevený svět - život - pocit bytí. Děj / něděj.

Děje se samo. S láskou přijímám vaše příspěvky a sdílení. Pokud to tak budete vnímat, napište mi, ráda odpovím, pokud přijde odpověď. Projekce Terka:)