Je čas stát se pozorovatelem života

Je to vlastně tak jednoduché, a přitom nám to přijde to nejtěžší na světě. Zůstat v klidu, pozorovat sebe sama a nebránit životu (vesmíru, vědomí). Všechno je Vědomí, není nic, co by Vědomí nebylo, a proto pokud se naladíme na proud života (vesmíru, vědomí), pokud pochopíme fungování celého tohoto jedinečného proudu, naše vnímání života se změní, a my vystoupíme z tzv. duality a začneme žít v proudu života (vesmíru, vědomí).

Pokud se zamyslíme nad našimi zkušenostmi, dojde nám, že pokud doteď nežijeme šťastný a naplněný život, asi děláme něco špatně. A pokud věříme v naplněný šťastný život, a jsme ochotni podstoupit změnu myšlení, tak nastal čas se zastavit a tuto změnu udělat.

Nepřemýšlejme o tom jako o návodu na život, nehodnoťme to, neřešme to hlavou, prostě se oddejme proudu a nechme se vést samotným životem (vesmírem, vědomím) a staňme se "jen" pozorovateli.

Jak?

Představme si třeba strom na podzim, jeho kmen, to je naše vědomí, samotná naše existence, větve to je naše tělo a listy jsou naše myšlenky a pocity (emoce) a když přijde vítr, to je život (vesmír, vědomí), který nás chce probudit, setřást myšlenky, otřást našimi listy a shodit je z našeho těla (větví) a pokud se tomuto životu (větru) poddáme, myšlenky odpadnou rychle, ale pokud se bráníme, přijde ještě silnější vítr a možná shodí i nějaké větve (naruší naše tělo), ale vědomí většinou vydrží. Jen ten strom, který je slabý duchovně, tělesně, a ještě se drží zarytě svých myšlenek, ten pak padne celý i kmenem (smrt). A to celé má ještě hlubší význam...

Příroda nám princip fungování proudu života, vesmírných zákonů, vědomí ukazuje na stromech, rostlinách, ale i řece, potocích, slunci a mracích. Prostě v přírodě najdeme nespočet příkladů vědomého fungování a nyní nastal čas, abychom tyto vesmírné zákonitosti přijali i do svých životů a začali žít v harmonii, rovnováze naplněný vědomý život.

To, že si uvědomujeme, že existujeme, je naše vědomí, to je ten vědomý pozorovatel, který ví, že existuje. A tento pozorovatel není ani naše tělo, ani naše mysl, ani naše srdce. Tento pozorovatel je jakoby mimo nás, a přitom je naší součástí. A to je vědomí (život, vesmír), které nás vede a jehož cílem není nic jiného než samotná existence. Nic víc a nic méně. Jen existovat.

Toto vědomí (vesmír, život) funguje podle daných zákonitostí, které musí být hlavně dobré pro celek - celek musí být v rovnováze, aby projevený svět mohl fungovat. Vše je samotným životem (vesmírem, vědomím) uváděno do rovnováhy.

Tomuto efektu se u nás na planetě říká Dualita. Když je dobro, musí být zlo, když je horko, musí být i chlad, když je radost, musí být i smutek. A mezitím vším je harmonie a klid. A vše se děje samo, vše je uváděno do rovnováhy.

Pokud vstoupím do proudu vědomí (života, vesmíru), vstoupím do rovnováhy a v tomto stavu, v této vibraci se stávám součástí vědomí a není nic a nikdo, kdo může tuto rovnováhu změnit, pokud se já rozhodnu být jen pozorovatelem toho, co se mi děje. A to je to, co se nyní máme naučit a pochopit.

Toto rozhodnutí můžeme učinit my sami, ale musíme ho učinit jednou a dost. Není potřeba se k rozhodnutí vracet, rozebírat ho, měnit ho či jinak jej ovlivňovat. Ve chvíli rozhodnutí se dá vědomí do práce a nastolí rovnováhu a ta může vypadat i tak, že z černého udělá bílé, či naopak😊. Ale vše se začne dít a děje samo. My jsme jen pozorovateli toho, co se děje.

Jsme pozorovateli proudu života, jsme pozorovateli uvádění celku do rovnováhy.

Jen v případě, kdy přijmu svůj život takový, jaký je, jen v případě, kdy nechám myšlenky, ať si dělají, co chtějí, ale nebudu je hodnotit a chtít měnit, jen v případě, že se stanu vědomým pozorovatelem svého i okolního života bez hodnocení a snahy cokoliv měnit, se samotný život pozorovatele začne měnit podle jeho vnitřního nastavení.

A jen v tomto vědomém nastavení, v tomto stavu tzv. nečinného pozorovatel, konám jen tehdy, když to cítím, když mě to naplňuje, když mě to vnitřně vede, ale jinak jsem pasivní. Pasivita v tomto smyslu znamená, že si já sám/a uvědomuji svou existenci a nezasahuji do proudu života, který tvoří pro mé nejvyšší dobro a dobro celku.

A to je pro nás v určité fázi velice těžké, neboť nezaměstnávat ústa (pití, jídlo, kouření,), ruce, oči (televize, čtení, sledování druhých,), tělo (turistika, cvičení, sportování, ...) je pro nás velice těžké. Jsme neustále odváděni od svého vnitřního Já jsem, od samotné existence (vědomí) toho, kdo ve skutečnosti jsme. Jsme odváděni od skutečného života, tzv. životem (zabavením se).

To nezmámená, že máme přestat žít, ale zkusme přestat vnímat život z pohledu zábavy, bavení se, zabavení se, ale z pohledu klidu, zastavení se, ze samotné podstaty bytí.

Naučme se naplňovat samotným bytím, samotným životem. Samotnou svou existencí a pochopíme samu podstatu života. Podstatu toho, že jen tím, že existujeme, jsme součástí celku a čím méně toho děláme, tím více dobra konáme, neboť nevytváříme, nepodporujeme tzv. dualitu a princip vyrovnávání. A tím více jsme v proudu života. V lehkosti, radosti a naplněni samotným životem.

Někdo si možná ještě řekne, co je to za život? Taková pasivita bez zábavy?

Toto "žití" života je nejvíc naplňující a blažené než cokoliv, co jsme doposud zažili, neboť být naplněn samotným životem (vesmírem, vědomím) znamená, že není ani skulina něčeho jiného než naplněním.

Nelze popsat pocity naplnění, ale je to jako všechno pozitivní dohromady v jemné formě, která jde do hloubky k samotnému zdroji naší existence.

A nyní ti z nás, kteří dočetli až sem, jsou tohoto naplnění schopni, jsou připraveni žít naplněný harmonický život, stačí se jen rozhodnout a nechat to již být na samotném životu (vesmíru, vědomí).

Nemůžeme již nic ztratit, ale jen získat. Získat poznání toho, že jsme samotná existence, že jsme vědomí, život i vesmír sám.

V proudu života zaznamenala Tereza