Osvobození od obsahu mysli

Už víme, že buď žijeme v zajetí obsahu mysli, nebo skrz princip života. Vtipné už na tom je označení žijeme, neboť víme, že tohle všechno je iluze a jediné, co můžeme ve skutečnosti vnímat, je stav existence, o jejíž samotné existenci víme své😊.

Ale to není podstatné, nic z toho, co je zde psáno není podstatné a nemá ani žádný význam. Možná by se chtělo říct, že je to o uvolnění, pokud jakákoliv informace zde způsobí uvolnění, hurá - pokud ne, je to taky jedno😊.

Bylo toho už tolik napsáno a tolik řečeno a stejně to nelze změnit slovy, ale děje se to samo a až se to stane, poznáte to, ale už zde nebude nikdo, kdo by to chtěl poznat, nebo to řešil😊.

Je to taková lehkost, lehkost v tom, jak jedno to je. Ale není v tom rezignace, ale naplnění dějem, kterým nejsme, naplnění tělem, kterým nejsme, naplněním životem, kterým nejsme. Co tedy jsme? Vnímání tady a teď? Možná. Ničím? Možná. Vším? Možná. Shlukem informací? Vystihující😊.

Není nutné o tom něco říkat, stejně se to děje samo.

Stejně se to musí zažít a stejně se to stane samo. Stejně se to slovy nezmění. Stejně tu není nikdo, kdo s tím může něco udělat. Stejně je to pořád stejný😊. A v tomto stavu klidu a stejnosti bytí to je.

Stav, který je neměnný, i když se všechno okolo neustále mění.

Tak co proto chcete udělat? Přijměte to a zříte zázrak. Za zrak vnímání skutečnosti.

Vnímáte, že chcete něco sdílet, že mi chcete napsat, že si chcete zavolat? Napište mi.