Rozpuštění oddělenosti

To, co se v určité fázi iluze času děje, lze nazvat rozpouštění oddělenosti. Pokud osobnost tzv. spadne do oddělenosti od celku trpí, pokud se ještě ztotožní s touto odděleností - trpí ještě víc, neboť si bolest uvědomuje přes mysl tzv. se ztotožní s tím, kdo trpí. Jakmile osobnost vystoupí z oddělenosti a stává se celkem (tedy jednotou), není tam již nic, co by trpělo, neboť tam není nic, co by nebylo celkem - tedy vším.

A není možné proto nic udělat, děje se to samo. Není možné to uchopit myslí, neboť ta vnímá z pocitu oddělenosti. Není to tedy možné uchopit myslí, ale jen přijmout, že se to děje. A i samotný děj je ve skutečnosti iluzí.

Základní principy energie z pohledu mysli (tedy duality) jsou o neustálém vyrovnávání - plus a mínus je uváděno do rovnováhy z pohledu celku, a přitažlivost a odtažitost přitahuje a odtahuje obsahy mysli. Vše se děje samo na základě nastavení obsahů mysli a není na nás to nějak řídit či změnit.

Ale ve skutečnosti ani toto neexistuje, neboť se to děje samo bez přičinění jednotlivce (projekce), neboť jednotlivec (projekce) se jen děje. Jednotlivec je iluzí - projekcí toho, co se ve skutečnosti neděje, ale jen je tu zdání z pohledu duality (mysli), že se to děje.

I samotné záblesky lze nazvat jako programy samotného vědomí (tedy opět mysli), ale i to je v pořádku, neboť ukazují dané projekci (osobnosti, jednotlivci), že je něco víc než jen tento obsah mysli. Všechno, co v určité fázi prožíváme, co vnímáme, co se nám děje, je projev celku skrz obsahy mysli nás jako projekcí (jednotlivců).

Je vnímáno, že každá tato projekce, těch více jak sedm miliard "lidských" obsahů myslí, má stejně jako jedinečné otisky prstů i svou jedinečnou cestu (příběh) k uvědomění si, kým ve skutečnosti JE. A že ten jedinečný příběh je také iluzí, která nás opět odvádí od skutečnosti.

A v tom je ta dokonalost a genialita, neboť ať už sděluje své pohledy na projevený svět i skutečnost Marcelka, Zdeňka, Jiří, Roman, Jája, Tereza nebo Tomáš, je to jedinečný pohled jedné projekce skrz obsah mysli a každý se v určité fázi svého života (projeveného světa), může s některým tímto projevem projekce ztotožnit, najít si v tom něco, co s ním rezonuje a nebo taky ne.

A je dané, kdo to bude, kdy to bude a jak to bude a zda to vůbec bude. Jsou to střípky informací v iluzi, které jsou jen pomůcky na vlastní cestě, k vlastnímu poznání skutečnosti. A proto není nutné nikoho hodnotit, nesouhlasit, nebo mít naopak svého učitele, neboť nikdo takový neexistuje, je to jen projev jedné jedinečné projekce. A tou je každý z nás.

Právě ta originalita, právě ta jedinečnost je pro celek unikátní, neboť ve skutečnosti zažívá v jednom momentě (čas neexistuje) jedinečný projev všech projekcí (včetně zvířat, rostlin, stolů, židlí, zemí, vzduchu, vody, smetí, ...), včetně spojení v celek (v jednotu).

Jsme projekcí samotné existence - celku, tak co chceme hledat, dělat, řešit, vidět, nepotřebujeme nic, jen být a vědět, že to jen je, že se to všechno děje samo. A to, co je, ve skutečnosti neexistuje. Jen se to děje, je jen iluzorní děj a my jsme tím dějem. Děj se, co děj:)

Pokud to tak cítíte, napište mi své sdílení.